Sůl (kryptografie)

Jednosměrná funkce k sobě nemá inverzní funkci, takže zakódujeme-li pomocí ní třeba heslo, získáme číslo, ze kterého nelze původní heslo snadno zpětně odvodit. Typickou jednosměrnou funkcí je kryptografická hašovací funkce (např. MD5, SHA). Když je potřeba uživatele počítače autentizovat, je jím zadané heslo zakódováno stejným algoritmem (stejnou hašovací funkcí) a výsledek je porovnán s uloženým tvarem. V případě shody je zadané heslo správné.

Pokud by heslo bylo v počítači uloženo jako prostý text, může ho kdokoliv s administrátorskými právy snadno přečíst a zneužít. Pokud je heslo uloženo jako hash, není přímo čitelné, ale pomocí slovníkového útoku, případně pomocí duhové tabulky lze opět poměrně snadno získat původní heslo i přes to, že pro jeho zakódování byla použita jednosměrná funkce.

Sůl umožňuje vytvořit situaci, kdy jeden vstup (např. zmíněné heslo) může mít při použití stejné jednosměrné (hašovací) funkce mnoho různých výstupů (v podstatě tolik, kolik různých kombinací soli můžeme získat). Protože je sůl volena náhodně, budou při opakovaném použití stejné jednosměrné funkce vznikat různé zakódované tvary. Zvolí-li tedy dva uživatelé stejné heslo, bude zakódovaný tvar různý (s pravděpodobností náhodné volby stejné hodnoty soli). Díky tomu nebude možné použít duhovou tabulku, protože by byla kvůli soli příliš velká (každé heslo by v ní muselo mít tolik zakódovaných tvarů, kolik je možností soli).

Pokud je sůl do zakódovaného tvaru uložena v otevřené podobě, je stále možné použít slovníkový útok (tato možnost je rutinně používána, například v unixové funkci crypt(3)). Proto je někdy sůl ze zakódovaného tvaru odstraněna, takže při zadání hesla je nutné vyzkoušet všechny možné kombinace soli. To může být časově náročné, avšak případný útočník by musel použít stejnou metodu, což by ho neúměrně zdrželo, takže v tomto případě sůl slovníkový útok prakticky znemožňuje (činí ho velmi obtížným podle počtu možných kombinací soli).

Nová sůl je generována náhodně pro každé heslo. Se vstupem se typicky zkombinuje pomocí odvozovací funkce pro klíče (anglicky key derivation function). Ve zkratce tato funkce umožní (za pomoci kryptografické hašovací funkce) odvodit šifrovací klíč ze zadaných přihlašovacích údajů uživatele (hesla). Vytvořený klíč je poté určitou metodou přiřazen k danému heslu. Na výsledek je standardně aplikována znovu kryptografická hašovací funkce (např. MD5, SHA) a tím je vytvořená cílová šifra. Zprvu vygenerovaná hodnota soli může být poté k cílovému tvaru šifry přidána (čímž však stále umožňuje útočníkovi použít slovníkový útok), nebo může být zahozena (viz výše). Následně je šifra uložena do databáze.

Šifrovací soli jsou v současnosti široce používány v mnoha moderních počítačových systémech například v Unixových systémech a pro internetovou bezpečnost.

• Key derivation function
• Kryptografická hašovací funkce
• crypt (Unix)