Ruth Baderová Ginsburgová

Narodila se jako Joan Ruth Baderová. Vyrůstala v newyorské čtvrti Brooklynu. Když byla malé dítě, zemřela jí starší sestra, a před koncem střední školy jí zemřela matka. Šla nicméně dále studovat a získala bakalářský diplom na Cornellově univerzitě. Poté, co se vdala za Martina D. Ginsburga a měla první dítě, se vrátila ke studiím – na harvardské právnické fakultě byla jednou z nemnoha studentek. Z Harvardu přešla na právnickou fakultu Kolumbijské univerzity, kde promovala jako nejlepší ve třídě. Po studiích se začala věnovat univerzitní výuce. Byla profesorkou na právnických fakultách Rutgersovy univerzity a Kolumbijské univerzity. Jako jedna z mála žen ve svém oboru se věnovala občanskému právu procesnímu.

Podstatnou část své právnické kariéry věnovala podpoře témat genderové rovnosti a ženských práv, v jejichž obhajobě vyhrála řadu sporů před Nejvyšším soudem. Jako advokátka dobrovolnicky pomáhala Americkému svazu pro občanské svobody (angl. American Civil Liberties Union – ACLU) a v 70. letech 20. století byla několik let i členkou správní rady a právní zástupkyní ACLU. V roce 1980 ji prezident Jimmy Carter nominoval do Odvolacího soudu Spojených států pro okruh Kolumbijského distriktu, kde byla soudkyní až do své nominace do Nejvyššího soudu. Ruth Bader Ginsburgová se stala veřejně známou svou bojovnou liberální opozicí v jednáních Nejvyššího soudu, kterou si dokonce zajistila místo v populární kultuře – říkalo se jí „The Notorious R.B.G.“ jako slovní hříčka na jméno brooklynského rodáka, rappera The Notorious B.I.G.[2]

Na žádost amerického viceprezidenta Ala Gorea jej v lednu 1997 podruhé uvedla do úřadu v rámci druhé inaugurace prezidenta Billa Clintona.[3] Stala se tak druhou ženou, která vykonala tento akt.[4]

Zemřela v 87 letech na komplikace rakoviny slinivky ve svém domě ve Washingtonu, D.C.[5][6]