Rupert Brooke

Rupert Chawner Brooke (3. srpna 1887 Rugby – 23. dubna 1915 Skyros) byl anglický básník. Absolvoval Rugby School, na které učil jeho otec, a Univerzitu v Cambridgi. Patřil do okruhu literárních skupin Bloomsbury Group a Dymock Poets, přispíval do The Times Literary Supplement a Westminster Gazette, mezi jeho známé patřili Virginia Woolfová, Lytton Strachey nebo William Butler Yeats, byl také členem Fabiánské společnosti. Byl ideálním mladým mužem své doby: sportovec a cestovatel (významným zdrojem inspirace pro něj byla výprava na Společenské ostrovy v roce 1913), vzdělaný, zámožný a mimořádně pohledný, takže byl srovnáván s Adonisem.[2] Jeho osobní život byl dramatický, prožil řadu bouřlivých vztahů (některé básně věnoval herečce Cathleen Nesbittové, do níž byl zamilován), existují také svědectví o jeho homosexuálních sklonech.[3]

Rupert Brooke
Rodné jméno	Rupert Chawner Brooke
Narození	3. srpna 1887 Rugby
Úmrtí	23. dubna 1915 (ve věku 27 let) Egejské moře
Příčina úmrtí	sepse
Místo pohřbení	Skyros
Povolání	básník a spisovatel
Alma mater	Hillbrow School (1897–1901) King's College (1906–1909) Rugby School
Významná díla	The Old Vicarage, Grantchester
Rodiče	Mary Ruth Parker-Brooke[1]
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po vypuknutí první světové války narukoval jako dobrovolník k Royal Navy a napsal řadu vlasteneckých sonetů, z nichž především „1914“ a „Voják“ se staly v tehdejší britské veřejnosti velmi populárními. Sám Brooke však do válečných operací nikdy nezasáhl: do Belgie dorazil v době, kdy už byl britský expediční sbor po porážce u Antverp evakuován zpět na ostrovy. Poté byl zařazen do jednotky pověřené úkolem dobýt strategickou úžinu Dardanely. Ještě na lodi však Brooke utrpěl otravu krve od komářího bodnutí, na kterou zemřel v dubnu 1915 na řeckém ostrově Skyros, kde je také pohřben.[4] V The Times vyšel po jeho smrti jímavý nekrolog, jehož autorem byl Winston Churchill.

Mezi prostými vojáky v britské armádě se později začalo jméno Rupert používat jako posměšné označení mladých důstojníků aristokratického původu, vyznačujících se naivní patriotickou horlivostí.[5]

K Brookeovi jako svému inspirátorovi se hlásili např. Frederick Septimus Kelly, Patrick Shaw-Stewart, Francis Scott Fitzgerald nebo John Gillespie Magee Jr.. Jeho velkým obdivovatelem byl Richard Halliburton, který dokonce začal psát Brookeův životopis, ale na přání básníkovy matky ho nikdy nevydal.[6]

Skupina Fleetwood Mac zhudebnila na albu Bare Trees (1972) Brookeovu báseň „Dust“.

Do češtiny překládal Ruperta Brookea Josef Čapek.[7]