Rtuťový spínač

Rtuťový spínač (v nejčastější podobě také rtuťový polohový spínač, slangově prasátko) je v elektrotechnice zvláštní druh spínače, ve kterém dochází k sepnutí spojením kontaktů rtutí. V nejobvyklejší podobě se jedná o malou skleněnou baňku, do které jsou přivedeny na jedné straně dva elektrické kontakty a v které je kapka rtuti. Zbytek baňky může být vyplněn vzduchem, vakuem nebo inertním plynem. Pokud je baňka nakloněna tak, aby rtuť stekla na kontakty a propojila je, spínač je sepnutý, pokud z nich naopak odteče na druhou stranu, spínač je vypnutý.

Základní podoba rtuťového polohového spínače (v pozadí milimetrový papír)

Spínání pomocí vodivé rtuti v teploměru

Základním použitím rtuťových spínačů je snímání orientace vzhledem ke gravitaci. Pro detailnější snímání může být rtuťový spínač složitější (například mít víc kontaktů).

Kromě rozmanitého použití v letadlech byly rtuťové spínače běžné jako součást detektorů, které hlídají, že se s předmětem nehýbe. Takto byly přítomné například v některých pozemních minách, kde neoprávněná manipulace spouští výbuch, nebo v prodejních automatech, kde snaha o neoprávněné získání výrobku vytřepáním nebo nakláněním spustí poplach. Dalším použitím byly termostaty.

Historický rozsah použití rtuťových polohových spínačů je poměrně široký. Mezi jejich nevýhody ovšem patří určitá pomalost přelévání rtuti a tím i pomalost sepnutí a dále jedovatost rtuti a nutnost správné ekologické likvidace výrobku, který ji obsahuje. V moderní spotřební elektronice jsou proto obvyklá jiná řešení – v polohových spínačích se v pouzdře místo přelévání rtuti kutálí kovová kulička, termostaty se realizují pomocí termistoru atp.