Rozpočtové právo

Rozpočtové právo je soubor právních norem, které upravují soustavu veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech. Rozpočtové právo spadá do oblasti finančního práva, konkrétně jeho fiskální části a dále se člení do tří hlavních částí – obecná, zvláštní, procesní. V rozpočtovém právu se hovoří o tom, že prostřednictvím rozpočtů dochází k přerozdělování zdrojů od subjektů tvořících zdroje k těm, kteří zdroje netvoří, ale kteří jsou nedílnou součástí společnosti.[1]

Rozdělení

Systém rozpočtového práva se rozděluje na tři části:

Část obecná
  • a) pojetí, pojem a systém rozpočtového práva
  • b) postavení rozpočtového práva v systému práva
  • c) prameny rozpočtového práva
  • d) rozpočtové zásady
  • e) subjekty, předmět a obsah rozpočtového práva
  • f) subjekty, předmět a obsah rozpočtověprávních vztahů
  • g) rozpočtověprávní instituty

Část zvláštní
  • a) rozpočtová soustava
  • b) obsah veřejných rozpočtů
  • c) fondovní hospodařen
  • d) rozpočtový proces

Část procesní
  • a) Proces vytváření rozpočtů
  • b) Lhůty
  • c) Sankce

Předmět rozpočtového práva

Předmětem je úprava soustavy veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy ve veřejných rozpočtech.

Subjekty rozpočtového práva

Souhrnně subjektem rozpočtového práva jsou ti, kteří jsou napojeni různou měrou na státní rozpočet či jiný veřejný peněžní fond, popřípadě hospodaří s majetkem státu nebo územního samosprávného celku.[2][3]

  • Stát
  • Orgány státní správy
  • Orgány místní samosprávy
  • Zájmové veřejnoprávní korporace
  • Soukromoprávní korporace
  • Fyzické osoby a právnické osoby

Funkce rozpočtového práva

Rozpočtové právo plní čtyři hlavní funkce:

  • fiskální – soustředit dostatek prostředků na zabezpečení plnění úkolů státu
  • alokační – rozdělování a umísťování peněžních prostředků do příslušných hospodářských sfér (na rozdíl od úvěru jde o nenávratnou formu)
  • redistribuční – ovlivňování důchodové situace výrobní sféry i obyvatelstva, znovurozdělování národního důchodu podle potřeb celé společnosti
  • kontrolní, stimulační – tato funkce je povahy ekonomické, ale i politické (podle množství prostředků lze usuzovat na politiku celého státu)

Rozpočtové zásady

Zásady rozpočtového práva představují jednak obecné principy tvorby rozpočtového práva a jednak principy nutné pro odpovídající použití jeho právních norem. Obě roviny zásad jsou samozřejmě provázány, vzájemně se doplňují, překrývají.[4] Při hospodaření s veřejnými rozpočty musí subjekty dodržovat stanovená pravidla, jimiž jsou rozpočtové zásady. Rozpočtové zásady jsou systémem poznatků a zevšeobecněných zkušeností, které se nahromadily v průběhu historického vývoje státního rozpočtu a rozpočtového procesu, jejž vyjadřují a odrážejí určité zákonitosti.[1] Hlavní rozpočtové zásady jsou:

  • Zásada každoročního sestavování a schvalování veřejných rozpočtů.
  • Zásada včasnosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada časového ohraničení veřejných rozpočtů.
  • Zásada reálnosti a pravdivosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada úplnosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada jednotnosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada přehlednosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada neúčelovosti příjmů a účelovosti výdajů veřejných rozpočtů.
  • Zásada dlouhodobé vyrovnanosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada veřejnosti (finanční publicity) veřejných rozpočtů.
  • Zásada sestavování veřejných rozpočtů jako brutto (hrubých) rozpočtů.
  • Zásada efektivnosti a hospodárnosti veřejných rozpočtů.
  • Zásada přednosti výdajů před příjmy.
  • Zásada omezení přesunů ve veřejných rozpočtech a úhrady potřeb v těchto rozpočtech nezajištěných.
  • Zásada zjišťování rozpočtových důsledků právních předpisů a jiných opatření.

Rozpočtová soustava

Rozpočtová soustava je soustavou rozpočtových orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných prostředků, kontrolují plnění veřejných rozpočtů, čili jedná se o souhrn veřejných rozpočtů na daném území. Rozpočtová soustava se tvoří na celostátní úrovni a místní úrovni, které se dále rozdělují. Rozpočtovou soustavu tvoří tedy státní rozpočet společně s rozpočty krajů, obcí a státních fondů a dále se sem řadí i orgány, které proces kontrolují, i ty, které se celého procesu účastní.

Odkazy

Reference
  1. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
  2. ROHÁČ, R.; MARKOVÁ, H. Rozpočtové právo. Praha: C. H. Beck, 2007. S. 78.
  3. PAŘÍZKOVÁ, Ivana. OBECNÁ ČÁST ROZPOČTOVÉHO PRÁVA. Brno: Masarykova Univerzita, 2009. 8 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4990-1. S. 2–6.
  4. PAŘÍZKOVÁ, Ivana. OBECNÁ ČÁST ROZPOČTOVÉHO PRÁVA. [s.l.]: Masarykova Univerzita, 2009. 8 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4990-1. S. 2–6.

Literatura
  • MARKOVÁ, Hana a Radim BOHÁČ. Rozpočtové právo. Praha: C. H. Beck, 2007, 248 s. ISBN 978-80-7179-598-8.
  • Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)
  • ONDROUŠKOVÁ, Soňa. Rozpočtové hospodaření obcí. Olomouc, 2013. Bakalářská. Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. s 15-16
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.