Rozkaz č. 227

Rozkaz číslo 227

Rozkaz lidového komisaře obrany Svazu SSR

O opatřeních k posílení kázně a řádu v Rudé armádě a zákazu svévolného ústupu z bojových postavení

Číslo 227

28. července 1942

Moskva

Nepřítel vrhá na frontu stále více sil a bez ohledu na své těžké ztráty proniká dále, žene se do hlubin Sovětského svazu, uchvacuje nová území, pustoší a ničí naše města a vesnice, znásilňuje, okrádá a zabíjí sovětské obyvatelstvo. Bojuje se v oblasti Voroněže, na Donu, na jihu u bran severního Kavkazu. Němečtí okupanti dychtí po Stalingradu, Volze a chtějí za každou cenu obsadit Kubáň a Severní Kavkaz s jejich bohatstvím ropy a obilí. Nepřítel již uchvátil Vorošilovgrad, Starobělsk, Rossoš, Kupjansk, Valujki, Novočerkassk, Rostov na Donu, polovinu Voroněže. Část vojsk Jižního frontu, následovavši panikáře, opustila Rostov a Novočerkassk bez vážného odporu a bez rozkazu Moskvy, pokryvši své prapory hanbou.

Obyvatelé naší země, kteří s láskou a úctou vzhlíželi k Rudé armádě, začínají jí být zklamáni, ztrácí víru v Rudou armádu a mnozí z nich zlořečí Rudé armádě za to, že vydala naše lidi pod jho německých utlačovatelů a sama uprchla na východ.

Někteří nerozumní lidé na frontě se utěšují řečmi o tom, že můžeme pokračovat v ústupu na východ, protože máme spoustu prostoru, hodně území, hodně obyvatel a že obilí budeme mít vždy hojnost.

Tím chtějí odůvodnit své hanebné chování na frontách. Ale takové řeči jsou naskrz licoměrné a lživé, prospěšné pouze našim nepřátelům.

Každý velitel, rudoarmějec a politický pracovník musí pochopit, že naše prostředky nejsou neomezené. Území sovětského státu není poušť, ale lidé - dělníci, rolníci, inteligence, naši otcové, matky, ženy, bratři, děti. Území SSSR, které nepřítel uchvátil a snaží se uchvátit, je obilí a další plodiny pro armádu a zázemí, kovy a palivo pro průmysl, továrny, závody zásobující armádu zbraněmi a municí, železnice. Po ztrátě Ukrajiny, Běloruska, Pobaltí, Donbasu a dalších oblastí nám zůstalo mnohem menší území, zůstalo mnohem méně lidí, obilí, kovů, závodů, továren. Ztratili jsme více než 70 milionů obyvatel, více než 800 milionů pudů (asi 15 miliónů tun, pozn. překl.) obilí ročně a více než 10 milionů tun kovů ročně. Nyní již nemáme nad Němci převahu ani v lidských rezervách, ani v zásobách obilí. Další útěk znamená zničit sebe a zničit naši vlast. Každá nově vyklizená píď naší země posílí nepřítele a v každém ohledu oslabí naši obranu, naši vlast.

Proto je nutné rázně zamezit řečem, že máme možnost nekonečně ustupovat, že máme hodně území, naše země je velká a bohatá, existuje spousta lidí, vždy bude spousta obilí. Takové řeči jsou lživé a zhoubné, oslabují nás a nepřítele posilují, protože pokud nezastavíme ústup, zůstaneme bez obilí, bez paliv, bez kovů, bez surovin, bez továren a závodů, bez železnic.

Velitelé rot, praporů, pluků, divizí, příslušní komisaři a političtí pracovníci, ustupující z bojových postavení bez rozkazů nadřízených, jsou vlastizrádci.

Z toho vyplývá, že je čas skončit ústup.

Ani o krok zpět! To musí nyní být naším hlavním heslem.

Musíme úporně až do poslední kapky krve bránit každé postavení, každý metr sovětského území, držet každou píď sovětské země a bránit ji do poslední příležitosti.

Naše vlast prožívá těžké dny. Musíme zastavit a potom zahnat a porazit nepřítele bez ohledu na to, co nás to stojí. Němci nejsou tak silní, jak se zdá panikářům. Napínají poslední síly. Pokud nyní a v několika nejbližších měsících přestojíme jejich úder - znamená to zajištění našeho vítězství. Můžeme vydržet úder a pak vrhnout nepřítele na západ? Ano, můžeme, protože naše továrny a závody v týlu fungují výtečně a naše fronta dostává stále více a více letadel, tanků, děl, minometů.

Čeho se nám nedostává?

V rotách, praporech, plucích, divizích, u tankových jednotek, letek není dostatečný řád ani kázeň. To je nyní náš hlavní nedostatek. Pokud chceme udržet postavení a uhájit naši vlast, musíme v naší armádě nastolit nejpřísnější řád a železnou kázeň. Nelze dále trpět velitele, komisaře, politické pracovníky, jejichž jednotky a útvary svévolně opustí bojová postavení. Nemůžete dále trpět, aby velitelé, komisaři, političtí pracovníci dovolili několika panikářům ovlivnit situaci na bojišti, aby strhli další vojáky k ústupu a obnažili frontu nepříteli.

Panikáři a zbabělci musejí být na místě zničeni.

Od této chvíle musí být železným požadavkem kázně vůči každému veliteli, rudoarmějci, politickému pracovníkovi – ani krok zpět bez rozkazu vyššího velení.

Velitelé rot, praporů, pluků, divizí, příslušní komisaři a političtí pracovníci, kteří ustupují z bojových pozic bez rozkazů nadřízených, jsou vlastizrádci. S takovými veliteli a politickými pracovníky je třeba jako s vlastizrádci jednat.

Taková je výzva naší vlasti.

Splnit tuto výzvu znamená uhájit naši zemi, zachránit vlast, zničit a porazit nenávistného nepřítele.

Po zimním ústupu německých vojsk pod náporem Rudé armády, když v nich byla podlomena kázeň, Němci přijali některá přísná opatření k jejímu obnovení, což vedlo k dobrým výsledkům. Vytvořili více než 100 trestných rot z vojáků, kteří se provinili zbabělostí nebo malomyslností, nasadili je na nebezpečné úseky fronty a uložili jim odčinit jejich hříchy krví. Dále vytvořili asi deset trestných praporů z velitelů, kteří se provinili porušením kázně z důvodu zbabělosti nebo malomyslnosti, zbavili je vyznamenání, nasadili na ještě nebezpečnější části fronty a uložili jim odčinit jejich hříchy krví. Konečně vytvořili zvláštní zadržovací oddíly, umístili je za kolísavé divize a nařídili jim namístě zastřelit panikáře v případě pokusu o svévolné opuštění postavení nebo v případě pokusu vzdát se do zajetí. Jak je známo, tato opatření měla účinek a německá vojska nyní bojují lépe než bojovala v zimě. A ukazuje se, že německá vojska mají dobrou kázeň, přestože před nimi nestojí vznešený cíl obrany své vlasti, ale pouze cíl jediný, kořistnický – podrobit si cizí zemi; ale naše vojska, která mají vznešený cíl bránit svoji zneuctěnou vlast, takovou kázeň nemají, a proto sklízí porážky.

Neměli bychom se v této věci od svých nepřátel poučit, jako se v minulosti naši předkové poučili od svých nepřátel, a potom je porazili?

Domnívám se, že tak tomu musí být.

Vrchní velení Rudé armády nařizuje:

1. Vojenským radám frontů a zejména velitelům frontů:

a) bezpodmínečně likvidovat poraženecké nálady v jednotkách a železnou rukou zamezit šíření řečí o tom, že můžeme a že bychom snad měli ustoupit dále na východ, že takovým ústupem nevznikne újma;

b) bezpodmínečně odvolat z funkce a odeslat ke Hlavnímu stanu vrchního velení k pohnání před vojenský soud ty velitele armád, kteří dopustili svévolný ústup vojsk z jejich postavení bez rozkazu velení frontu;

c) v rámci frontu vytvořit jeden až tři (v závislosti na situaci) trestné prapory (každý po 800 lidech), kam odeslat střední a vyšší velitele a příslušné politické pracovníky všech druhů vojsk, kteří se provinili zbabělostí nebo malomyslností, umístit je na obtížnější úseky frontu a dát jim možnost odčinit jejich zločiny proti vlasti krví.

2. Vojenským radám armád a především velitelům armád:

a) bezpodmínečně odvolat z funkcí ty velitele a komisaře sborů a divizí, kteří připustili svévolný ústup vojsk z jejich postavení bez rozkazu velení armády, a odeslat je vojenské radě frontu k pohnání před vojenský soud;

b) utvářet v rámci armády 3-5 dobře vyzbrojených zadržovacích oddílů (v každém po 200 příslušnících), umístit je bezprostředně do týlu kolísavých divizí a nařídit jim v případě paniky a neuspořádaného ústupu útvarů divize na místě zastřelit panikáře a zbabělce a tak pomáhat čestným vojákům divize v plnění jejich povinností vůči vlasti;

c) vytvořit v rámci armády od pěti do deseti (v závislosti na situaci) trestných rot (každá od 150 do 200 příslušníků), kam odeslat řadové vojáky a nižší velitele, kteří se provinili porušením kázně zbabělostí nebo malomyslností, umístit je na obtížné úseky armády a dát jim možnost odčinit jejich zločiny proti vlasti krví.

3. Velitelům a komisařům sborů a divizí:

a) bezpodmínečně odvolat z funkcí ty velitele a komisaře pluků a praporů, kteří dopustili svévolný ústup jednotek bez rozkazu velitele sboru nebo divize, odebrat jim řády a medaile a odeslat je vojenské radě frontu k pohnání před vojenský soud;

b) poskytovat veškerou pomoc a podporu zadržovacím oddílům armády při posilování řádu a kázně v jednotkách.

Rozkaz přečíst ve všech rotách, eskadrách, bateriích, letkách, veleních, štábech.

Lidový komisař obrany SSSR

J. STALIN

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rozkaz č. 227 na slovenské Wikipedii.

• Dílo Приказ НКО СССР от 28.07.1942 № 227 ve Wikizdrojích (rusky)