Rover 75

Projekt Roveru 75 začal jako součást tří nových návrhů pod vedením Richarda Woolleyho[2] a to jako velký sedan s kódovým označením Flagship, menší vozidlo (s kódovým jménem Eric) a 75. Z nich se ujal pouze koncept 75. Původním cílem bylo znovu faceliftovat předchozí model Rover 600, ale po převzetí Rover Group automobilkou BMW bylo rychle rozhodnuto, že tato platforma nebude znovu použita, ale bude nahrazena zcela novým modelem.

Práce na novém modelu s kódovým označením R40 pokračovaly s malými provozními zásahy ze strany BMW. Design byl přijat nadšenou reakcí ze strany vedení a obě společnosti věřily, že klasický vzhled bude pro Rover ideálním směrem. Byly přijaty nové, revoluční konstrukční postupy 3D simulace virtuální reality včetně technik simulace "ebuild", čímž se zajistilo, že vůz ve fázi sériové výroby dosáhne špičkové kvality.

K pohonu nového vozu byla využita řada benzinových a vznětových motorů o objemu od 1,8 až po 2,5 litru. K dispozici byly čtyřválcové benzínové motory Rover řady K-Series objemu 1.8 litru a šestiválcové benzínové agregáty řady KV6 se čtyřmi vačkovými hřídeli nabízeným buď s objemem 2.0 litru s krátkým zdvihem nebo revidovaný o objemu 2,5 litru. Dvoulitrový šestiválec byl kvůli emisním limitům později nahrazován čtyřválcem K-Series o objemu 1,8 litru s turbodmychadlem. Jako vznětový motor byl použit BMW M47, který byl Roverem ve spolupráci s rakouskou firmou Steyr značně přepracován a dostal nové označení M47R.

Všechny modely byly dále osazovány buď pětistupňovou manuální převodovkou Getrag 283 od stejnojmenné firmy, která byla dodávána z nového závodu Getrag ve městě Bari v Itálii nebo pětistupňovou automatickou převodovkou JATCO JF506E čímž se Rover 75 stal jedním z prvních automobilů s příčným uložením motoru, který byl touto převodovkou osazen.

Vůz byl vybaven kotoučovými brzdami doplněnými systémem Bosch 5.7 se čtyřkanálovým ABS a elektronickým rozložením brzdné síly. Ruční brzda byla ovládána lankem, které bylo spojeno s bubnem integrovaným uvnitř zadních kotoučů.

Přední náprava typu MacPherson byla ukotvena litými spodními rameny ve tvaru L. Široké rozestupy montážních bodů, poddajné vymezovací vložky a obvodový podrám poskytly modelu komfortní jízdní vlastnosti s jemným a přesným řízením a to napříč modelovou řadou včetně sportovních derivátů jako je pozdější MG ZT. Jako zadní náprava byla nakonec zvolena po dlouhých úvahách osvědčená víceprvková koncepce BMW Z-Axle, která byla vyvinuta roku 1988 pro sportovní vůz BMW Z1.

Elektronický systém Rover 75, který byl částečně převzat z BMW byl navržen jako celistvý kompletní systém pro automobily (zabudovaný audiosystém, navigace, televizní a telekomunikační systémy) a je založen na velmi flexibilním automobilovém počítačovém systému BMW, který byl pro potřeby Roveru jednoduše upraven.[7][8] Výsledkem tohoto kroku je, že model Rover 75 lze snadno upgradovat pomocí nejnovějších technologií BMW, včetně systému Bluetooth, navigačního systému na bázi DVD a širokoúhlých displejů stejně jako CD přehrávačů s možnostmi přehrávání i formátu MP3.[9]

Rover 75 (včetně jeho sportovní verze MG ZT) byly poháněny kombinací vlastních benzínových motorů řady K-series (včetně KV6), osmiválcového motoru Ford Modular V8 a motorů na LPG. Verze se vznětovým motorem používala motory BMW M47. Ten byl označen jako M47R, jelikož se od originálního modelu odlišoval a měl vylepšené vlastnosti, které byly pro Rover jedinečné. Původní motor BMW M47 byl podélný, kdežto M47R, vytvořený speciálně pro Rovery ve spolupráci s rakouskou firmou Steyr, byl uložen příčně. Dále byl vybaven technologií Common rail, větším turbodmychadlem a sofistikovaným systémem řízení a měření teploty agregátu. Nicméně jádro motoru i hlava zůstali shodné s původním modelem od BMW. [10]