Rozmarýn
Rozmarýn (Rosmarinus) je bývalý rod rostlin z čeledi hluchavkovitých. Podle molekulárních fylogenetických studií ze začátku 21. století je součástí široce pojatého rodu šalvěj (Salvia), v němž tvoří monofyletickou skupinu, a je proto nově klasifikován jako jeho podrod (Salvia subgen. Rosmarinus). Zahrnuje pouze několik málo druhů a jejich přirozených kříženců.[1][2]
 Rozmarýn | |
|---|---|
 Rosmarinus eriocalix, nyní Salvia granatensis | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Podčeleď | Nepetoideae |
| Rod | šalvěj (Salvia) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Všichni zástupci jsou stálezelené aromatické polokeře nebo keře s úzce kopinatými nebo čárkovitými listy, rozšířené ve středomořské oblasti a severozápadní Africe.
Zástupci
- Rosmarinus eriocalyx (= Salvia jordanii) – Španělsko, Maroko, Alžírsko, Libye
- Rosmarinus officinalis (= Salvia rosmarinus) – rozmarýn lékařský; Středomoří, široce pěstován[3]
- Rosmarinus tomentosus (= Salvia granatensis) – jižní Španělsko
Reference
- WALKER, Jay B.; SYTSMA, Kenneth J.; TREUTLEIN, Jens. Salvia (Lamiaceae) is not monophyletic: implications for the systematics, radiation, and ecological specializations of Salvia and tribe Mentheae. American Journal of Botany. 2004-07-01, roč. 91, čís. 7, s. 1115–1125. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. ISSN 1537-2197. DOI 10.3732/ajb.91.7.1115. (anglicky)
- DREW, Bryan T.; GONZÁLEZ-GALLEGOS, Jesús Guadalupe; XIANG, Chun-Lei. Salvia united: The greatest good for the greatest number. Taxon. 2017-02-22, roč. 66, čís. 1, s. 133–145. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-09. DOI 10.12705/661.7.
- Salvia rosmarinus Spenn. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.