Rory Miller

V případě asociálních motivací útočník nepovažuje svou oběť za soupeře. Smýšlí jako predátor. Predátoři nebojují, oni loví. Tyto útočníky je možné rozdělit na dvě základní skupiny. V prvním případě vnímá útočník svou oběť jako zdroj prostředků, oběť má něco, co útočník chce nebo potřebuje, a proto si to jde vzít. Obvykle jsou to peníze a cennosti. U začínajících zločinců se objevuje prvek racionalizace, kdy sami sebe ubezpečují o tom, že mají právo si to vzít a vlastně je jim společností křivděno, přičemž oni jsou oběti. Takováto „mentální gymnastika“ silně ulevuje svědomí. V druhém případě se útočník zaměřuje na proces, který s obětí zamýšlí. Vraždy prováděné dlouhotrvajícím trýznivým způsobem nebo znásilnění jsou typickými příklady. Takoví útočníci páchají své zločiny z vnitřních pohnutek, prostě je to baví nebo naplňuje (sériové vraždy, mučení, znásilňování, fyzická napadení „jen tak“).

Sociálně motivované konflikty často nevedou (nebo nemusí vést) k vážnějšímu násilí. Obvykle jde o vzájemné provokace, či přímo útoky, jejichž smyslem je zvýšit svůj společenský status v rámci dané skupiny, nicméně vhodnou psychologickou manipulací a prevencí se fyzickému kontaktu dá většinou předejít. Útočník tu bere protivníka jako rivala, kterého se snaží porazit a získat si tak respekt přihlížejících.

Nezbytné je vhodně rozeznat situaci, a tudíž i pravděpodobnou motivaci pachatele (asociální / sociální), neboť taktiky, jak čelit jednomu typu útočníků, budou fatální nebo neúčinné v případě druhého, což rozebírá ve svých knihách.

Trénink sebeobrany by měl být co možná nejpodobnější skutečným krizovým situacím, přičemž by tomu měla odpovídat i jeho atmosféra - cílem je dostat člověka do co možný nejvyšší tepové frekvence a největší produkce adrenalinu do krve (přičemž se zásadně mění fyziologické možnosti lidského těla, odpadá jemná i hrubá motorická dovednost, zhoršují se schopnosti vnímání i myšlení, v krajním případě jedná člověk pudově), aby byla simulována nejhorší možná situace a tělo si postupem tréninku navykalo na toto nastavení. Jakékoliv složitější dovednosti jako jsou páky z aikidó nebo složité kombinace technicky náročných pohybů jsou pouze zdržující a nefunkční, neboť je tělo nedokáže správně provést a často spoléhají na způsobení bolesti, kterou ale tlumí adrenalin v těle útočníka. Miller v Realitě násilí popisuje situaci ve věznici, kdy se dva vězni porvali a až po více než hodině si útočník uvědomil, že má polámané kosti v ruce - v daný okamžik ho to vůbec nebolelo. Doporučenou úderovou plochou je patka dlaně, nikoliv pěst, právě z tohoto důvodu (i boxerům se bez rukavic snadno lámou zápěstí, klouby pěsti a záprstní kůstky, neboť toto všechno u nich jinak fixuje a chrání rukavice). Ideální je celotělový chránič figuranta (tzv. "red man") nebo jeho obdoby, aby se člověk naučil vést údery plnou silou i kadencí na správná místa a nemusel se bát, že figuranta zraní. Neschopnost a morální překážka při užití násilí (byť proti útočníkovi) je silně paralyzující faktor lidské civilizované psychiky, tedy i k tomu je nutné zaujmout správný postoj a chápat násilí spíše jako prostředek komunikace, kterému jako jedinému určitá sorta lidí rozumí, a nikoliv jako apriori zavrženíhodné jednání.

• MILLER, Rory. Realita násilí: k čemu jsou bojová umění ve skutečném světě. Přeložil Jan KADLEC. Praha: Mladá fronta, 2017. ISBN 978-80-204-4401-1.
• MILLER, Rory Kane a Lawrence A. KANE. Scaling force: dynamic decision making under threat of violence. Wolfeboro, N.H.: YMAA Publication Center, c2012. ISBN 978-1-59439-250-4.
• MILLER, Rory a Jan KADLEC. Komunikace v konfliktu. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN 978-80-204-4815-6.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rory Miller
• Obrázky k tématu Rory Miller na Obalkyknih.cz
• Oficiální web
• Profil autora na YMAA