Rodičovská odpovědnost

Rodičovská odpovědnost (do 31. prosince 2013 rodičovská zodpovědnost[1]) je soubor povinností a práv rodičů vůči dětem.

Obsah rodičovské odpovědnosti

Zahrnuje povinnosti a práva rodičů spočívající v péči o dítě, zejména v péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem (tato povinnost a právo nabývá na důležitosti zejména v situaci, kdy dítě nežije v domácnosti s jedním nebo oběma rodiči), v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění.[2] Povinnosti jsou zde kladeny před práva.

Součástí rodičovské odpovědnosti však není vyživovací povinnost a právo na výživné. Okamžik zániku vyživovací povinnosti rodičů a právo dítěte na výživné je vázaný na skutečnost, zda je dítě schopno se samo živit. Takto zaniklé právo na výživné je také možné v budoucnu obnovit, změní-li se poměry dítěte. Vyživovací povinnost a rodičovská odpovědnost jsou dvě oddělené věci. Zásahy do rodičovské odpovědnosti nemají vliv na trvání vyživovací povinnosti a fakt, že dítě je schopno se samo živit, rovněž neovlivňuje rodičovskou odpovědnost.[3]

Trvání rodičovské odpovědnosti

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím jeho plné svéprávnosti.

V této souvislosti je třeba rozlišit pojmy zletilost a plná svéprávnost. V právní úpravě platné do 31. prosince 2013 přestával být člověk dítětem v momentě dosažení zletilosti, které nabyl buď dovršením 18 let věku, nebo uzavřením manželství. Právní úprava účinná od 1. ledna 2014 přinesla změnu. Dle § 30 odst. 1 občanského zákoníku se zletilosti nabývá bez výjimek dosažením 18 let věku. Svéprávnosti lze ale nabýt dříve a to buď uzavřením manželství, nebo emancipací, tedy přiznáním svéprávnosti dle § 37 občanského zákoníku. Dítětem je tedy, dle současné právní úpravy, člověk do dne, kdy nabude plnou svéprávnost.[3]

Rodičovské odpovědnosti a s tím souvisejících povinností a práv se nelze vzdát. Je vázaná na osobu rodiče a nelze ji převést na jinou osobu. Stejně tak dítě se nemůže vzdát práva na péči rodiče nebo na osobní styk s ním. To však neznamená, že pokud není dítě ochotno se s rodičem stýkat, bude k tomu násilím přinuceno. Dítě může momentálně nevykonávat své právo se s rodičem stýkat. Vzdát se tohoto práva by ale bylo definitivní právní jednání jednou provždy.[3]

Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit pouze soud. Kdykoli soud rozhoduje o rozsahu, nebo způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti, musí mít na paměti zájem dítěte.

Právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi

Úmluva o právech dítěte

Dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte má blaho dítěte přednost před povinnostmi a právy jeho rodičů – k těm je pouze přihlíženo. Zájem rodičů je tak druhotný a ustupuje zájmu dítěte.

Listina základních práv a svobod

Listina v čl 3. 32 odst. 4 zakládá péči o děti a jejich výchovu jako právo rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.[4]

Porovnání s právní úpravou účinnou do konce roku 2013

Rodičovská odpovědnost dle nového občanského zákoníku obsahuje ve srovnání s rodičovskou zodpovědností dle zákona o rodině více oblastí, které spadají do kategorie společné pro rozhodování obou rodičů (např. v oblasti stanovení bydliště nezletilého a výběru jeho vzdělání). Rozšíření oblastí rodičovské odpovědnosti koresponduje s právní úpravou v jiných zemích zejména anglosaského typu, kde je rozlišováno mezi právní a fyzickou péčí, přičemž do sféry právní péče náleží např. i rozhodování o bydlišti nezletilého.

Rozsah rodičovské odpovědnosti

Rozsah rodičovské odpovědnosti mají oba rodiče stejný. Rodiče jsou z hlediska obsahu rodičovské odpovědnosti v rovnoprávném postavení bez ohledu na to, jakým způsobem jejich rodičovství vzniklo. Není podstatné, zda jsou rodiče manželé, nebo žijí jako nesezdaný pár, či zda došlo k určení otcovství souhlasným prohlášením nebo osvojením.

Zásahy do rodičovské odpovědnosti

Rodičovskou zodpovědnost je ze zákona možné pozastavit, omezit či může být rodič soudem rodičovské odpovědnosti zbaven.

Pozastavení

Ze zákona má výkon rodičovské zodpovědnosti pozastaven nezletilý rodič, který dříve přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti a to až do doby, než plné svéprávnosti nabude.

Omezení

O omezení rodičovské odpovědnosti rozhodne soud zpravidla v případě, když rodič svým chováním dítě zanedbává, dává přednost vlastním zájmům před zájmy dítěte a ohrožuje mravní výchovu dítěte.

Zbavení

V nejkrajnějším případě může být rodič soudem rodičovské odpovědnosti zbaven. Jde rovněž o opatření sankčního charakteru, které představuje závažnou újmu na straně rodiče. Jde o případy, kdy výkon rodičovské odpovědnosti je ze strany rodiče zanedbáván závažným způsobem. Zanedbávání rodičovské odpovědnosti musí dosáhnout takové intenzity, že zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti je jediným prostředkem k ochraně nezletilého dítěte.

Odkazy

Reference
  1. Rodičovská zodpovědnost byla upravena zejména v § 31–45 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  3. Viz Občanský zákoník: komentář.
  4. Čl. 32 Listiny základních práv a svobod.

Literatura
  • ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef, a kol. Občanský zákoník. Komentář. II. Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 752 s. ISBN 978-80-7478-457-6.
  • HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; WESTPHALOVÁ, Lenka, a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. 1380 s. (Velké komentáře). ISBN 978-80-7400-503-9.
  • ŠÍNOVÁ, Renáta; WESTPHALOVÁ, Lenka; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, a kol. Rodičovská odpovědnost. Praha: C. H. Beck, 2017. 352 s. ISBN 978-80-7502-179-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.