Robert Pynsent

Robert Burton Pynsent (* 1943) je britský bohemista a slavista, profesor české a slovenské literatury.

Robert Pynsent
Narození	20. prosince 1943 (78 let)
Povolání	spisovatel, bohemista, učitel a slavista
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

V letech 1963–1969 vystudoval germanistiku, bohemistiku a slovakistiku na Churchill College v Cambridgi (B.A.,1966, PhD. 1970). K jeho učitelům patřili například J. P. Stern a Karel Brušák. V letech 1969–1972 vyučoval anglickou literaturu a český jazyk a literaturu na Kolínské univerzitě. Od roku 1972 působil na Škole slovanských a východoevropských studií při University College London. Roku 1991 zde byl jmenován profesorem české a slovenské literatury.

Je autorem několika monografií, editorem či spolueditorem více než desítky akademických publikací a autorem více než stovky studií a článků a cca 150 recenzí v angličtině češtině i němčině. Česky vyšla v roce 1996 v překladu Blanky Hemelíkové jeho kniha Pátrání po identitě (Questions Of Identity: Czech And Slovak Ideas Of Nationality And Personality), která se skládá ze čtyř kapitol: Pátrání po identitě a odpovědnosti v díle Václava Havla, Mýtus slovanství: Pavel Josef Šafařík a Jan Kollár, Dekadentní Já, Vymezení národní identity v obraze mučedníků.[1]

Mezi jeho další publikace patří knihy a sborníky o Čapku-Chodovi, Zeyerovi, Páralovi a Masarykovi. Studuje dále Dekadenci posledního desetiletí 19. století, K. H. Máchu, českou literaturu 14. století a renesance, současnou slovenskou prózu (např. skupinu autorů, které nazývá „genitalisty“[2]) a další aspekty české a slovenské literatury a kultury, pohádky, antisemitismus, středověký nacionalismus. V roce 2008 vyšel v překladu Jana Pospíšila rozsáhlý výbor z Pynsentových esejů problematizujících literární stereotypy a národní mýty pod názvem Ďáblové, ženy a národ. Výbor z úvah o české literatuře.[3][4]

Spolu s Ivanem Poldaufem připravil česko-anglický slovník (1986, nově 1996).

Je označován za „bohemistu přinejmenším evropského formátu“[5] i za „enfant terrible“ lingvistiky.[3][6] Vychází ze zásady, že jedním z předních úkolů literárního kritika je bavit čtenáře.[7] Svými texty mnohdy provokuje, např. srovnáním Babičky Boženy Němcové s Hitlerovým Mein Kampfem[3]. Nejčastějším předmětem jeho zájmu jsou mýty a stereotypy. V literárních textech analyzuje ideová pozadí a tradice, utvrzování nebo narušování různých stereotypů v literatuře a v jejím vztahu k dobové politické situaci.[7] Stereotypy podle něj představují „zásadní složky soustav věr a ideologií“, které definují „já“ a vymezují se vůči „cizímu“. Dělí je na etnické, náboženské, politické a sexuální.[3]

V roce 2004 obdržel cenu ministra zahraničí Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě.[8][5]