Rituximab

Rituximab je chimérická (myší/lidská) monoklonální protilátka proti povrchovému receptoru CD20 blokující B-lymfocyty.[1] Rituximab se skládá ze dvou těžkých řetězců o délce 451 aminokyselin a dvou lehkých řetězců o 213 aminokyselinách o molekulové hmotnosti 145 kD.[2] CD20 reguluje počáteční kroky aktivačního procesu pro zahájení a diferenciaci buněčného cyklu a případně funguje jako kanál pro vápenaté ionty.[3] Antigen CD20 je vysoce exprimován na povrchu B lymfocytů stejně jako u většiny B-buněčných lymfomů, ale chybí na povrchu hematopoetických kmenových buněk, diferencovaných plazmatických buňkách a dalších zdravých tkáních, což umožňuje specifické zaměření na požadované buňky.[4] Působí tak, že zpomaluje nebo zastavuje růst rakovinných buněk.[5] Volný CD20 antigen se nenachází v krevním oběhu. Takže lék, který reaguje s CD20, není neutralizován před vazbou na cílovou buňku.[6]

Mechanismus účinku

Je prokázáno, že samotná vazba monoklonální protilátky na membrány může způsobit jejich destabilizaci, ústící až v apoptotickou smrt. Jsou zapojeny i mechanismy imunity, kdy vazba protilátky na povrchové struktury buňky je schopna aktivovat komplement klasickou dráhou a zesilovat také interakce s odpovídajícími receptory pro Fc fragment, které jsou vyjádřeny na prakticky všech typech buněčného substrátu imunity. Výsledkem je cytotoxické poškození těchto buněk a jejich následná eliminace.[1]

Klinické využití

Rituximab se používá k léčbě B-buněčných malignit a autoimunitních onemocnění. Konkrétně u non-Hodgkinových B-buněčných lymfomů, které mají na svém povrchu CD20 receptory. Používá se u opakujících se lymfomů, které byly léčeny jinými metodami, nebo nereagujících na jiné typy terapie. Také se využívá pro léčbu chronické lymfocytární leukémie.[7] Pomocí rituximabu se léčí i revmatoidní artritida, kdy může snížit bolesti a otoky kloubů. Dále se používá také k léčbě některých typů onemocnění cév jako je například Wegenerova granulomatóza.[5]

Své využití má i u transplantací. Může působit přímou eliminací B-lymfocytů. B-lymfocyty jsou velmi účinné antigen prezentující buňky, zvláště poté, co byly aktivovány.[8][9] Tato aktivace může nastat v době rejekce. Rychlost, kterou rituximab eliminuje cirkulující a pravděpodobně tkáňové CD20+ B lymfocyty, je v souladu s tímto mechanismem účinku. Potlačení rejekce nastane v důsledku ztráty prezentace antigenu B-lymfocyty, což vede k nižší stimulaci T-lymfocytů. Také se eliminuje produkce cytokinů B-lymfocyty, které jinak buď přímo poškozují orgán nebo stimulují jiné efektorové buňky, které pak působí poškozujícími mechanismy.[10]

Reference
  1. Krejsek et al. Klinická imunologie. 2004; ISBN 808622550X
  2. Reff ME, Carner K, Chambers KS et al. Depletion of B cells in vivo by a chimeric mouse human monoclonal antibody to CD20. Blood. 1994;83:435.
  3. Einfeld DA, Brown JP, Valentine MA, Clark EA, Ledbetter JA. Molecular cloning of the human B cell CD20 receptor predicts a hydrophobic protein with multiple transmembrane domains. Embo J. 1988;7:711–717.
  4. Johnson P, Glennie M. The mechanisms of action of rituximab in the elimination of tumor cells. Semin Oncol 2003;30(1 Suppl 2):3-8.
  5. "Rituximab Concentrate". www.webmd.com. Retrieved 16 February 2017.
  6. Maloney DG, Liles TM, Czerwinski DK et al. Phase I clinical trial using escalating single-dose infusion of chimeric anti-CD20 monoclonal antibody (IDEC-C2B8 in patients with recurrent B-cell lymphoma. Blood 1994;84:2457–2466.
  7. Omudhome Ogbru. Rituximab. https://www.medicinenet.com/rituximab%5B%5D. Retrieved 16 February 2018.
  8. Lapointe R, Bellemare-Pelletier A, Housseau F, Thibodeau J, Hwu P. CD40-stimulated B lymphocytes pulsed with tumor antigens are effective antigen-presenting cells that can generate specific T cells. Cancer Res. 2003 ;63:2836–2843.
  9. Rivera A, Chen CC, Ron N, Dougherty JP, Ron Y. Role of B cells as antigen-presenting cells in vivo revisited: Antigen-specific B cells are essential for T cell expansion in lymph nodes and for systemic T cell responses to low antigen concentrations. Int Immunol. 2001 ;13:1583–1593.
  10. Sarwal M, Chua MS, Kambham N et al. Molecular heterogeneity in acute renal allograft rejection identified by DNA microarray profiling. N Engl J Med. 2003;349:125–138.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.