Richard Leplastrier

Po ukončení studia na univerzitě v Sydney v roce 1963 pracoval v Sydney v kanceláři Jørna Utzona v letech 1964 až 1966 a pomáhal s dokumentací opery v Sydney. Později studoval na Kjótské univerzitě u Tomoyi Masudy a pracoval v kanceláři Kenzo Tange v Tokiu.

Leplastrier založil vlastní praxi v roce 1970 a pracuje ve svém ateliéru v zálivu Lovett Bay v Sydney.

Učí mistrovské kurzy pro architekty se svými kolegy Glennem Murcuttem a Peterem Stutchburym .

V roce 1996 obdržel Zvláštní cenu poroty Královského australského institutu architektů v New South Wales. V roce 1999 mu byla udělena Zlatá medaile Královského australského institutu architektů a v roce 2004 cena Spirit Of Nature Wood Architecture Award udělená ve Finsku.[1] V roce 2009 mu byla udělena Dreyerova cena za čest 2009 za jeho závazek k udržitelnosti.[2] V roce 2011 byl jmenován důstojníkem Řádu Austrálie za vynikající služby architektuře, zejména díky aplikaci designu citlivého na životní prostředí, a jako pedagog a mentor.[3]

• 1974–76: Palm Garden House, Northern Beaches, Sydney
• 1981–84 1989–90: Bellingen House and Studio, New South Wales
• 1988–91: Dům deštných pralesů, Mapleton, Queensland
• 1988–92: Dům Toma Urena, Balmain, Sydney
• 1994: Lovett Bay House, Sydney
• 1996: Cloudy Bay Retreat, Bruny Island, Tasmánie
• 1997: Watson's Bay House, Sydney
• 1997-8, 2000: Blue Mountains House and Studio, Leura, New South Wales
• 2002 Design Center Tasmania, Launceston

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Leplastrier na anglické Wikipedii.

• Webové stránky Spirit of Nature Wood Architecture
• Architecture Foundation Australia Archivováno 29. 8. 2007 na Wayback Machine