Rhodéský ridgeback

Rhodéský ridgeback pochází z Jihoafrické republiky. Již v 17. století byl popsán v oblasti jižní Rhodesie (dnešní Zimbabwe) pes, kterému rostl na hřbetě pruh srsti obráceně (ridgeback přeloženo z angličtiny znamená doslova "hřbet zpětně") [1]. Hlavním úkolem rhodéských ridgebacků bylo držet v úzkých predátory, obzvláště lvy. Pověra, že ridgebackové lvy lovili a zabíjeli, není pravdivá [1]. Tento pes ale také zastával roli rodinného společníka. Později byl křížen s evropskými plemeny. Jeho vlastnosti se křížením upevňovaly a zachoval se i ridge pruh. Lovec zvířat Cornelius van Rooyen byl okouzlen jeho loveckými schopnostmi a tak jej křížil s vlastními psy ze své smečky. Tito psi byli výbornými stopaři a byli schopni zadržet lva dokud nepřišel lovec, proto se jim začalo říkat „lví pes“. Roku 1922 na setkání šlechtitelů v Bulawayo byl uznán a zapsán plemenný standard Rhodéského ridgebacka, za což se nejvíce zasloužil Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club v Rhodesii [2]. Do Česka se dostali první rhodéští ridgebackové kolem roku 1987.

Povaha tohoto velkého psa je velmi přátelská. Potřebuje mít stálý kontakt s člověkem, ale je nutné jej pevně a důsledně vychovávat, ne však tvrdě [3]. K cizím lidem je nedůvěřivý. Ke své rodině se chová otevřeně a je jí velmi věrný. Je tolerantní k dětem, pokud ho nijak neškádlí. Toto plemeno bylo původně vyšlechtěno k lovu, ale dnes se již k žádnému lovu nevyužívá. Najdeme jej především jako rodinného společníka anebo výborného hlídače. Rhodeský ridgeback štěká pouze v případě, že se skutečně něco děje. Pokud se již jako štěně seznámí s kočkami nebo jinými domácími zvířaty, nemá s nimi později problémy. Někteří jedinci se chovají dominantně vůči jiným zástupcům stejného pohlaví. Ridgeback má dobrý lovecký instinkt.

Tento pes dorůstá výšky 61 až 69 cm a dosahuje váhy 32 až 39 kg. Charakteristickým znakem ridgebacka je pruh srsti rostoucí obráceně, který je široký přibližně 5 cm. Tento pruh se nazývá ridž. Ridž začíná mezi lopatkami a končí na bedrech. Rhodéský ridgeback má dlouhou, plochou lebku a kulaté hnědé až světle hnědé oči s černými okraji víček. Uši jsou středně velké, vysoko nasazené a přiléhající k hlavě. Tělo ridgebacka je silné, dobře svalnaté s hlubokým hrudníkem. Pevný a masivní hřbet, záď se má mírně svažovat, záda mají být rovná. Ocas je u kořene silný a ke špičce se zužuje. Končetiny má silné, dobře osvalené. Tlapy jsou středně velké s dobře klenutými prsty. Srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Jeho zbarvení je světlé až červeně písčité. Maska, jako černé zbarvení uší a pysků na tlamě, je přípustná. Černá barva jinde na hlavě nebo na těle je nežádoucí.

U rhodéských ridgebacků se často setkáváme s výrazem standardní a nestandardní. Standardní znamená, že je typickým představitelem své rasy a má předpoklady stát se chovným psem či fenou. Nestandardní jedinec je zcela zdravý, ale exteriérově se odlišuje od standardu (nejčastěji se jedná o zálomek na ocásku, mnoho černé nebo bílé barvy, nebo má odlišnosti v ridgi – bez ridge, nesouměrný ridge, méně či více korunek na ridgi) a není určen pro chov [4].

Péče o srst rhodéského ridgebacka je velmi nenáročná. Pravidelně kartáčujeme a v období línání odstraníme odumřelé chlupy gumovou masážní rukavicí.

Ridgeback potřebuje velké množství pohybu. Naučí se běhat vedle kola a má rád dlouhé výlety. Má-li dostatek pohybu doma, bude klidný. Rhodéský ridgeback vyžaduje vyrovnanou a důslednou výchovu, nesmí na něj být vytvářen nátlak. Je možné ho uplatnit jako psa služebního a při správném vedení i jako prvotřídního záchranářského psa. Díky své síle i obratnosti se prosadí výborně v agility a svou rychlost může předvést při coursingu (terénní dostihy). Také může být veden lovecky. Dnes ho myslivci využívají jako honiče, ale i výborného stopaře.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rhodéský ridgeback na Wikimedia Commons
• www.hafici.cz – informace o tomto plemeni
• www.ckrr.cz – Stránka českého klubu rhodéských ridgebacků
• www.kchrr.com – Stránka klub chovatelů rhodéských ridgebacků