Restaurace na ostrově Štvanice

Klasicistní stavba z roku 1824 byla využívána jako restaurační podnik s tanečním sálem. Dochovala se jako jediná ze tří zdejších restaurací - nejznámější a nejvýznamnější restaurace č.p. 868/VII zanikla roku 1909 a č.p. 863/VII počátkem 80. let 20. století.

Restaurace původně postavená jako přízemní budova získala ještě do poloviny 19. století jedno patro. Během této přestavby bylo z vnější strany přistavěno schodiště, jehož stěna přiléhala k již omítnutému přízemí.

Roku 1908 měla být zbořena spolu s dalšími stavbami při úpravách ostrova proti povodním. Nakonec byl výměr odvolán s tím, že příčky v přízemí budou odstraněny, aby nekladly při povodni odpor.

Ve 20. letech 20. století získal objekt od Pražské obce Spolek pro ochranu matek a kojenců a po roce 1945 přešel na Pražské lázně. V letech 1991–1993 proběhla jeho adaptace pro kancelářské využití.

Jednopatrový dům obdélném půdorysu má valbovou střechu s několika vikýři a předsazené schodiště. Masivní dórské polosloupy stojící mezi okny nesou kordonovou římsu krytou šikmou stříškou. Okna v přízemí původně rámovaly slepé arkády. Vstupy v přízemí mají kamenná ostění, vstup na schodiště je přístupný po několika kamenných stupních s přisazeným kamenným patníkem. Menší patník je i při nároží. Fasáda v patře je hladká, bosáž zvýrazňuje pouze nároží. Okna jsou rámována páskovou šambránou, která má podokenní římsu nesenou drobnými konzolkami. Plochostropé přízemí je podpírané stlačenými klenebními pasy.[1]

Na překladu nad západním vstupem se dochoval letopočet 1824 a iniciála „D“ (odkaz na majitele ostrova rytíře Daubka).