Reprezentativita

Výběr je natolik reprezentativní nakolik odráží charakteristiky populace (pokud 40 % lidí má automobil, měl by výběr vykazovat totéž). Reprezentativitu výběru je takřka nemožné kontrolovat. Za ukazatele reprezentativity výběru se všeobecně považuje správně zvolený výběrový postup.[2]

Úkolem výběrového šetření je vybrat zkoumané jednotky tak, aby informace o nich zároveň přinášely informaci i o všech zbylých jednotkách, které do výběru nebyly zařazeny. Kvalita a spolehlivost zastupování celku vybranou skupinou se označuje jako reprezentativita.[3]

Vzorek nelze přesně přenést na veškerou populaci, protože mezi různými lidmi se budou vždy nacházet nějaké odchylky. Chybou reprezentativity je to, že odebrané vzorky mohou být zaujaté vůči nějaké skupině populace (předsudky). Čím větší je míra odchylky, tím větší je pravděpodobnost chyby při zkoumání a tím se snižuje i kvalita dat. K získání reprezentativního vzorku musíme znát podstatné rysy obyvatelstva, ale musíme dbát i na jejich různorodost. Na velikosti zkoumaného celku přímo nezáleží.[4]

Není ojedinělé, že se zkoumá tzv. výběrová populace. Existuje spousta výhod pro použití této metody po stránce finanční, časové, dostupnosti atd. K tomu je možné zajištění standardnějšího provedení výzkumu.[3]

Abychom mohli najít vzorek, který by se dal označit jako reprezentativní, musíme shromažďovat určitá data. Máme mnoho způsobů výběru dat.

1. Pravděpodobnostní
   • Náhodný
     • jednotlivec je vybrán náhodně, aby reprezentoval celou skupinu
     • různé podskupiny - prostý náhodný výběr, stratifikovaný náhodný výběr, skupinový výběr, vícestupňový náhodný výběr atd.
2. Nepravděpodobnostní
   • Kvótní
     • je nejpoužívanější
     • základním typem výběru je kvóta (číselný údaj udávající rozsah výběru jednotlivých skupin)
     • podle různých věkových skupin
   • Systematický
     • výběr a shromažďování dat je předem pevně daný
     • chceme- li z celku vybrat jeho pětinu, tak zvolíme každý pátý soubor

Hlavním úkolem tohoto sociologického výzkumu je vzít v úvahu zaujatost při interpretaci a následně i při shrnutí a výsledcích zkoumaného vzorku. Významnou roli při určování kvality informací získaných z empirického výzkumu hrají hlavně spolehlivost a platnost.

Data, která by byla potřebná k danému jevu se sbírají různými způsoby. Opět platí, že pokud nemáme patřičná data, tak nemůžeme najít reprezentativní vzorek.

1. Pozorování
   • sledujeme vzorce chování jedinců
   • Kvantitativní – předem určené parametry ke sběru dat
   • Kvalitativní – bez počáteční specifikace toho, co se bude pozorovat
2. Rozhovor
   • tazatel shromažďuje data od informanta, který data poskytuje
   • Focus group – skupinový rozhovor
3. Dotazník, anketa – prostředek sběru dat, vyplněný zkoumanou osobou
4. Sekundární data (dokumenty, archivní data, masmédia, virtuální a předmětná data)[4]

• musíme spolehlivě vymezit cílový soubor,
• musí být vhodná velikost vzorku (čím větší vzorek, tím reprezentativnější výsledky),
• stejnorodost, či různorodost výběru (jak moc jednotlivci ve skupině od sebe liší),
• pokud bude cílová populace příliš homogenní tak výsledek nebude úplně reprezentativní.[3]