Reign in Blood

Po úspěchu předchozího alba Hell Awaits cítil producent Brian Slagel, že Slayer mají šanci nahrát něco velkolepého. Snažil se domluvit s několika vydavatelstvími, mimo jiné s Def Jam Recordings Ricka Rubina a Russella Simmonse. Nebyl však ochoten podepsat smlouvu se společností, která se v té době zaměřovala primárně na hip hop. O situaci se dozvěděl bubeník Dave Lombardo, a smlouvu se pokusil domluvit. Ostatní členové skupiny se však obávali odstoupení od odstoupení smlouvy s Metal Blade Records.[4] Nakonec s členy skupiny promluvil přímo producent Rick Rubin a přemluvil je, aby podepsali smlouvu s Def Jam.

Nahrávání a produkce proběhly v Hit City West v Los Angeles. Pro producenta Ricka Rubina to bylo jeho první metalové album. Skupině to však paradoxně pomohlo – dosáhla rychlejších a tvrdých skladeb, avšak zvuk byl zároveň mnohem čistší, což ostře kontrastovalo s dřívější tvorbou. Výsledkem byla úplně nová úroveň zvuku.[1]

Kytarista Jeff Hanneman později přiznal, že v době nahrávání skupina poslouchala Metallicu a Megadeth a nudily je opakované kytarové riffy. Doslova řekl: „Když tentýž motiv dvakrát nebo třikrát opakujeme, už nás nudí. Nesnažili jsme se písně zkrátit, jen to tak vyšlo.“ (Album je pouhých 29 minut dlouhé.)[4] King uvedl, že hodinové nahrávky byly sice v té době trend, ale „tahle část by se dala vypustit, tahle skladba úplně vynechat atd. Vznikne tak mnohem intenzivnější deska, a o to nám jde.“[4] Po dokončení nahrávky šli Slayer za Rubinem, který reagoval slovy: „Uvědomujete si, jak je to krátké?“ Členové skupiny odvětili „No a?“. Album se vešlo na jednu stranu kazety a Rubin posléze uvedl, že je to vlastně praktické – „Poslechnete si celé album, otočíte ho a můžete si ho pustit znovu“.[4] Hudba je drsnější a rychlejší než předchozí tvorba skupiny, což pomohlo zúžit mezeru mezi thrash metalem a jeho předchůdcem, hardcore punkem.[1] Průměrné tempo je 220 úderů za minutu.[5]

Přestože žádná skladba z Reign in Blood nezazněla v rádiu, bylo to první album Slayer, které se umístilo v Billboard 200, zpočátku na 127. a později na 94. místě. V britském žebříčku UK Album Chart dosáhlo 47. příčky[6] a 20. listopadu 1992 se stalo ve Spojených státech zlatým.[7]

• Tom Araya – zpěv, baskytara
• Jeff Hanneman – kytara
• Kerry King – kytara
• Dave Lombardo – bicí