Rehabilitace po infarktu myokardu

Infarkt je jednoduše řečeno nekróza srdečního svalu, která je způsobena nedostatečným zásobením krví v dané oblasti srdce. Je nejčastěji vyvolán fyzickou námahou nebo psychickým rozrušením.[zdroj?!] Mezi příznaky infarktu se řadí typická svíravá bolest v oblasti hrudní kosti, dále dušnost, pocení, pobledlá kůže, nauzea nebo zvracení.

Příčiny AIM

Kardiovaskulárními chorobami nazýváme všechny nemoci srdce, cév a celého oběhového systému. Akutní infarkt myokardu z hlediska dělení spadá pod akutní formu ischemických chorob. Ischemické nemoci vznikají zužováním koronárních tepen v důsledku ukládání cholesterolových plátů, tento proces se nazývá ateroskleróza a v 95 % je příčinou ischemie myokardu.

Jako prevence se doporučuje dbát na vyhýbání se tzv. rizikovým faktorům, mezi které patří zvýšená hladina cholesterolu v krvi, nesprávná životospráva, kouření, hypertenze, obezita, snížená glukózová tolerance, nedostatek sportovní činnosti a stres. Dále je potřeba zohlednit také věk, pohlaví, lidská rasu a výskyt aterosklerózy v rodině.

Rehabilitace po AIM

Fyzioterapie po kardiovaskulárních příhodách napomáhá pacientům navrátit jejich fyziologický, psychologický, sociální a pracovní stav, tak, aby ho byli schopni sami nadále udržovat. Kromě individuálního přístupu k pacientovi a jeho zainstruování, je potřeba do rehabilitačního procesu také zapojit blízkou rodinu nemocného.

Rehabilitace je zahájena po určení lékaře, který pacienta zaléčil v prvních chvílích po záchvatu. To spočívá v napojení na EKG monitor, podání medikamentů na zklidnění a tišení bolesti a napojení na kyslík. Poté musí pacient zachovat klid na lůžku na cca 12-24 hodin. Následná péče již je v kompetenci fyzioterapeutů.

Po dobu klidu na lůžku může pacient provádět samostatně osobní hygienu a jíst. Po této době je možné začít s aktivním cvičením po krátkou dobu, kdy provádíme základní pohyby horních a dolních končetin ve všech rovinách – abdukce, addukce, flexe, extenze, rotace.

Rehabilitační proces

Dělí se do čtyř fází:

  1. Nemocniční. Je tu snaha o zabránění dekondice, provádí se prevence proti trombembolickým komplikacím a pacient je připravován na běžné denní úkony.
  2. Posthospitalizační. Začíná po propuštění pacienta z nemocnice a vede pacienta k dodržování sekundární prevence, tedy nových změn v jeho životním stylu.
  3. Stabilizační. Vychází z klinického nálezu a pokračuje v dodržování pravidel nového životního stylu. Také je kladen důraz na vytrvalostní trénink.
  4. Udržovací. Pacient dodržuje režimová opatření za předpokladu stabilizace jeho zdravotního stavu. Dochází na pravidelné kardiologické kontroly.

Aktivní cvičení

V prvních dnech začínáme aktivním cvičením vleže na lůžku základními pohyby horních a dolních končetin jako prevenci proti trombembolickým komplikacím, zlepšení průtoku krve a zabránění snížení svalové síly. Dále pokračujeme s vertikalizací pacienta do sedu na lůžku při osobní hygieně a stravě. Přibližně pátý den pacienta vertikalizujeme do stoje a v následující dny začínáme s chůzí po pokoji, postupně délku chůze prodlužujeme. Pacient může chodit po pokoji ze začátku do 5 minut, 2–3 × denně. Je vhodné zařazovat odpočinek a to jak na lůžku, tak posazením do křesla pro kardiaky. Od šestého dne využíváme nacvičeného stoje a přidáváme cvičení ve stoji, v této době pacient chodí samostatně po dobu 10 minut asi 3x denně. Začínáme také s nácvikem chůze do schodů. Pacient by měl před propuštěním zvládnout samostatnou chůzi do schodů alespoň přes dvě patra. Samotné aktivní cvičení by mělo trvat v poslední fázi 25–30 minut.

Po nemocničním a individuálním léčebném programu je vhodné rehabilitaci doplnit o lázeňskou léčbu.

Fáze jednoho tréninku

Každý trénink by měl obsahovat následující fáze:

  1. zahřívací fázi – tzv. warm up, při kterém dochází k prohřátí svalů, přípravě na pohybovou aktivitu, zlepšuje se stabilita a koordinace a v neposlední řadě je důležitá pro prevenci arytmií
  2. aerobní aktivita – nejvhodnější jsou aerobní aktivity jako chůze, plavání, jízda na kole či rotopedu. Doba trvání cvičení se pohybuje mezi 20-30 min. Po delší době můžeme přidat i prvky silové tréninku, jako je posilování HK nebo DK s lehkým závažím.
  3. relaxační fáze – důležité pro zklidnění pacienta po cvičení, můžeme využít relaxačních technik z jogy nebo jiných cvičení. Tato fáze opět snižuje riziko vzniku arytmií a hypotenze.

Obvykle jsou rehabilitační programy koncipovány na dobu 2-3 měsíců přibližně 3x týdně. Je potřeba aby pacient vyvíjel pohybovou aktivitu i v ostatní dny, optimálně 5x týdně odpovídající intenzitou.

Odkazy

Literatura

  • LUKL, Jan. Klinická kardiologie: stručně. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. ISBN 80-244-0876-7.
  • TOUŠEK, František. Srdeční infarkt: příčiny, léčba, prevence. 1. vyd. České Budějovice: Dona, 1994, 174 s. ISBN 80-85463-33-4.
  • CHALOUPKA, Václav et al. Nemocniční, posthospitalizační a lázeňská rehabilitace u nemocných s ICHS. [online]. Dostupné z: http://www.kardio-cz.cz/index.php?&desktop=clanky&action=view&id=107
  • HROMADOVÁ, Danica. Kardiovaskulární onemocnění: (primární a sekundární prevence). 1. vyd. Brno: Neptun, 2004. ISBN 80-902896-8-1.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.