Registrované partnerství ve Slovinsku

Zákon o registrovaném partnerství byl přijat 22. června 2005 pod názvem Zakon o registraciji istospolne partnerske skupnosti (ZRIPS).[1] Zákon upracuje pouze majetkové vztahy, vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery a právo dědit ze zákona. Zákon negarantuje registrovaným párům rovná práva v sociálním zabezpečení (sociální a zdravotní pojištění, pozůstalostní důchody) a nedává partnerům status blízké osoby. Přijetí zákona vyvolalo žhavou politickou debatu v Národním shromáždění z řad poslanců Slovinské národní strany, která odmítala registrované partnerství. Opoziční Sociální demokracie a Liberálové argumentovali, že samotný zákon je už beztak dost okleštěný, a že odmítají o něm hlasovat, načež opustili jednání. Hlasování bylo úspěšné v poměru hlasů 44:3.

Rozsáhlejší návrh zákona o registrovaném partnerství byl přijat v prvním čtení parlamentu v červenci 2004, ale parlament jej v březnu 2005 ve druhém čtení odmítl.[2][3] Návrh obsahově zcela kopíroval veškerá práva a povinnosti plynoucí z manželství, vyjma adopce dětí.

31. března 2005 přijala vláda nový návrh zákona o registrovaném partnerství viz výše, který garantoval registrovaným partnerům rovná majetková a sociální práva. Takový návrh byl přijat v červenci 2005 a účinným se stal 23. července 2006.[4]

2. července 2009 shledal Ústavní soud diskriminačním, aby registrovaní partneři po sobě nemohli navzájem dědit ze zákona. Podle soudu je odlišné zacházení s registrovanými partnery a s manžely nekompatibilní s ústavou, neboť diskriminuje na základě sexuální orientace, což je v článku 14 slovinské ústavy zakázané. Parlament dostal šest měsíců, aby si s novou situací poradil.[5][6] V reakci na to slíbila ministryně vnitra Katarina Kresal (LDS), že vláda připraví nový zákon, který legalizuje stejnopohlavní sňatky.[7] Toto prohlášení vyvolalo značné nevole ve společnosti.[8]

2. července 2009 oznámila ministryně vnitra Katarina Kresal (LDS), že by Slovinsko mohlo v dohledné době legalizovat stejnopohlavní manželství, čímž vláda konečně zcela zrovnoprávní homosexuální a heterosexuální páry. Toto prohlášení vyvolalo narazilo na určitý odpor z řad veřejnosti, zejména kvůli otázce adopce dětí páry stejného pohlaví.[7]

21. září 2009 prezentovala vláda nový zákon o rodině, který by homosexuálním párům umožnil uzavřít sňatek a adoptovat děti.[8][9][10][11][12] Návrh se dostal do fáze veřejné debaty, která měla skončit 1. listopadu 2009.[13][14][15][16][17][18][19] V prosinci 2009 se vláda zabývala pozměňovacími návrhy k novele, o nichž měla hlasovat do r. 2010.[20] 17. prosince 2009 přijala vláda novelu zákona o rodině.[21][22][23] Národnímu shromáždění byl návrh postoupen 21. prosince 2009.[24][25] 2. března 2010 byl návrh přijat ve Shromáždění v prvním čtení.[26][27]

24. ledna 2011 oznámila vláda, že změní některé části zákona ještě před finálním hlasováním v Národním shromáždění. V pozadí pozměňovacích návrhů stálo problematické prosazování návrhu jako celku. Manželství tak bylo ponecháno jako svazek muže a ženy, ale registrovaným partnerům byla dána rovná práva a povinnosti plynoucí z manželství, kromě společné adopce dětí (adopci dítěte partnera zákon připouštěl).[28][29]

7. dubna přijala komise Národního shromáždění pozměněný návrh ve druhém čtení a postoupila ho do fáze třetího čtení.[30] Ve třetím čtení prošel 16. června 2011.[30][31][32]

Nový zákon byl 1. září 2011 napadený konzervativním lidovým hnutím Občanská iniciativa za rodinu a práva dětí, která požadovala vypsání národního referenda o něm, a která začala sbírat potřebné hlasy, aby k němu mohlo dojít.[33] Vláda se v reakci na to zeptala Ústavního soudu, zda by takové referendum bylo ústavní. Ten 26. prosince 2011 rozhodl, že ano.[34] Referendum konané 25. března 2012 pak vedlo ke zrušení nového zákona.[35][36]

14. dubna 2014 prezentovalo Ministerstvo práce, rodiny, sociálních věcí a rovných příležitostí návrh zákona garantující partnerstvím všechna práva a povinnosti vyplývající z manželství, kromě adopce a asistované reprodukce. V procesu veřejné konzultace byl do 5. května 2014.[37][38] Jeho osud byl však nejistý z důvodu nadcházejících parlamentních voleb konaných 13. července 2014, které vedly k rezignaci premiérky Alenky Bratušek. 15. října 2014 oznámilo Ministerstvo další veřejné diskuze o návrhu, které skončily 15. listopadu.[39] V lednu 2015 řekla ministryně práce, rodiny, sociálních věcí a rovných příležitostí Anja Kopač Mrak, že by návrh měl být nahrazen jiným návrhem, který by legalizoval stejnopohlavní sňatky.[40]

22. prosince 2015 po referendu, které zrušilo legalizaci stejnopohlavního manželství ve Slovinsku (viz výše), nezávislá poslankyně Jani Möderndorfer zpracovala návrh zákona, který by dal registrovaným partnerům stejná práva a povinnosti jako mají manželé, vyjma adopcí a přístupu k asistované reprodukci.[41][42][43] 10. března 2016 byl tento návrh podpořen vládou.[44][45] 5. dubna byl návrh přijt poslaneckou Komisí pro práci, rodinu, sociální politiku a handicapované.[46][47] 21. dubna byl tento návrh přijat ve Shromáždění poměrem hlasů 54:15.[48][49] Národní rada nepožadovala, aby Národní shromáždění hlasovalo o návrhu znovu.

28. dubna vydala Unie pracujících migrantů petici s 2500 podpisy se žádostí o vypsání referenda.[50][51][52] Nicméně 5. května jim mluvčí Národního shromáždění Milan Brglez odmítl poskytnout 35denní lhůtu k získání potřebných 40 tisíc platných hlasů pro vypsání celonárodního referenda s odůvodněním, že toto a jejich další iniciativy hrubým způsobem porušují zákon o všeobecném referendu. [53][54]

Návrh pak zaslal k promulgaci hned následující den.[55][56] Ten pak podepsal slovinský prezident Borut Pahor a zveřejnil ve Sbírce zákonů 9. května 2016.[57][58] Zákon se stal účinným 15. den po publikaci (24. květen 2016) a do plného provozu byl uveden o devět měsíců později (24. února 2017).[59][60][61][62][63]

10. května napadla Unie pracujících migrantů Brglezovo rozhodnutí u Ústavního soudu.[64] 21. července 2016 se soud odmítl jejich žalobou zabývat.[65][66][67]

15. prosince 2014 zpracovala opoziční Sjednocená levice návrh zákona o stejnopohlavním manželství.[68][69] Příznivci návrhu řekli, že cílem je zrovnoprávnit všechny členy společnosti, a že jako takový dá všem skupinám rovná ústavní práva, neboť právě Ústava říká, že všichni jsme si rovni, což ale v případě stejnopohlavních párů neplatí. 29. ledna 2015 nezaujala vláda k tomuto návrhu žádné stanovisko.[70][71][72] Dvě ze tří stran vládnoucí koalice Strana moderního středu a Sociální demokracie tento návrh podpořily stejně jako opoziční strany ZL a Aliance Alenky Bratušek. Třetí strana koalice Demokratická strana penzistů se rozhodla dát svým poslancům volnou ruku. Pouze Slovinská demokratická strana a Nové Slovinsko jej odmítly.[73] 10. února 2015 přijala Komise práce, rodiny, sociální politiky a handicapovaných návrh v poměru hlasů 11:2 ve druhém čtení.[74][75]

3. března přijalo Národní shromáždění návrh ve třetím čtení poměrem hlasů 51:28..[76][77][78] 10. března 2015 odmítla Národní rada podnět k vrácení návrhu zpátky do Shromáždění v poměru hlasů 14:23.[79][80] Návrh se pak dostal k podpisu prezidentovi.

10. března 2015 oznámili odpůrci zákona, že se jim podařilo nasbírat více, než 80 tisíc podpisů pro vypsání referenda. Již předtím získali 2500, což je dostačující minimum k vypsání řádné petice za referendum.[81][82]

17. března 2015 předseda poslaneckého klubu Strany moderního středu řekl, že ačkoli strana podporuje stejnophlavní manželství, nebude nijak bránit možnosti lidového hlasování. Sjednocená levice, hlavní předkladatel návrhu, tento postoj kritizovala.[83] Nicméně 19. března prohlásili politci Strany moderního středu, že pouze nechtějí bránit odpůrcům ve sbírání podpisů pod petici, a že vynaloží veškeré úsilí k zablokování takového referenda, pokud se jim podaří tedy získat požadované minimum.[84][85]

23. března 2015 započala 35denní lhůta, během níž bylo nutné získat minimální počet podpisů 40 tisíc pro vypsání referenda o nově přijatém zákonu.[86] Ten samý den skupina 23 poslanců SD, DeSUS, ZL a ZaAB vznesla požadavek na zahájení mimořádné schůze Shromáždění k hlasování o rezoluce blokující referendum.[87][88] 26. března hlasovalo Národní shromáždění v poměru hlasů 53:21 k zablokování referenda s odvoláním se na ústavní zákony, které nepřipouštějí plebiscit, který by rozhodoval o zákonech eliminujících neústavnost z hlediska lidských práv a základních svobods.[89][90]

Příznivci referenda, kteří už nasbírali 48 146 podpisů se k hlasování Národního shromáždění vyjádřili tak, že se 2. dubna odvolají k Ústavnímu soudu.[91][92][93]

Soud měl rozhodnout, zda je referendum ústavní s ohledem na článek 90 ústavy zakazující referenda o ústavně chráněných lidských právech. Jakékoli referendum ve Slovinsku je úspěšné, pokud se jej zúčastní minimálně 20 % oprávněných voličů, a pokud většina z nich hlasuje proti.

Ústavní soud oznámil, že rozhodne ve čtyřech fázích 10. června, 9. července, 10. září a 24. září.[94][95][96][97][98] V říjnu 2015 se za vypsání referenda politicky angažoval také lublaňský římskokatolický arcibiskup Stanislav Zore.[99]

22. října 2015 Ústavní soud oficiálně rozhodl, že referendum nijak neodporuje Ústavě. Nicméně se nijak nevyjádřil ke spornému článku 90, který pojednává o ústavnosti referend. Rozhodnutí tak zrušilo hlasování Národního shromáždění o neústavnosti referenda.[100][101][102]

4. listopadu 2015 rozhodlo Národní shromáždění, že se referendum bude konat 20. prosince 2015.[103][104][105] Referenda se zúčastnilo požadované minimum 20 % oprávněných voličů, z nichž většina hlasovala proti návrhu.[106][107][108]

3. března 2010 rozhodl Nejvyšší soud o uznání rodičovských práv gay páru s dvojím občanstvím, který si osvojil holčičku ve Spojených státech.[109] 17. července 2011 umožnilo Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí lesbické ženě osvojení dítěte její registrované partnerky na základě zákona z r. 1976. Díky tomu se potvrdila možnost osvojování dětí v homoparentálních rodinách navzdory zrušení novely zákona o rodině v referendu.[110][111]