Regionální značka

Základními podmínkami pro vznik regionální značky jsou:

• jednoznačně vymezený region, ke které se vztahuje původ výrobku a surovin, použitých na jeho výrobu;
• pravidla pro udílení značky, které jsou zveřejněna a jasně popisují kritéria pro posouzení výrobků.
• udílení značky výrobkům na základě pravidel posuzuje certifikační komise.

Mezi základní pravidla pro udílení značky patří nejčastěji tyto podmínky (mimo dodržení standardních norem a předpisů):

• výrobek vyrábí místní subjekt;
• výrobek je šetrný vůči životnímu prostředí;
• výrobek je jedinečný ve vztahu k vymezenému území:
  • původ surovin (přednostně, respektive pokud je to možné) je rovněž regionální,
  • charakteristický a tradiční výrobek pro danou oblast,
  • produkt dobře reprezentuje region nebo má výjimečnou kvalitu.

Koncept regionálního značení přispívá k ekonomickému oživení regionu se zřetelem ke všem třem pilířům udržitelného rozvoje.

Prostřednictvím propagace regionální značka podporuje místní podnikatele (zejména drobní zemědělci, řemeslníci, menší podniky), a tím přispívá k diverzifikaci ekonomických činností na venkově a oživování místních ekonomik. U místních obyvatel zvyšuje sounáležitost s regionem a iniciuje různé formy spolupráce v regionu mezi podnikateli, veřejnou správou, neziskovým sektorem i ochranou přírody. Značka funguje jako platforma pro setkávání různých aktérů v rámci regionu.[1]

Z environmentálního hlediska je příznivá obnova regionálního trhu (místní výroba a spotřeba), který snižuje dopravní zátěž, podpora šetrnější produkce i rozšíření možností udržitelného cestovního ruchu.[2]

Současně jej lze považovat za účinný způsob propagace regionu navenek.

Podle průzkumu provedeného agenturou Nielsen Admosphere v roce 2017 je pro 17 % lidí název "regionální" nejdůležitějším označením při výběru potravin a 87 % lidí alespoň někdy nakupuje cíleně regionální produkty.[3]

První zaregistrovanou regionální značkou v České republice byla známka Tradice Bílých Karpat, kterou Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat zapsalo v roce 1998.[4]

Významným posunem v rozvoji regionálního značení pak byl vznik značek pro výrobky z Krkonoš, Šumavy a Beskyd v rámci projektu „Natura 2000 – Lidé přírodě, příroda lidem“, který provedlo v letech 2004–2005 Regionální environmentální centrum ČR (REC ČR). Kritéria, která byla stanovena pro účely udílení regionální značky v těchto regionech, vytvořila v Česku určitý standard, který později z velké části přijaly také ostatní systémy značení.[5] V roce 2008 navázalo na činnost REC ČR občanské sdružení Apus, které sdružilo regionální značky do projektu s názvem „Domácí výrobky“, který se v témže roce transformoval v Asociaci regionálních značek, o.s. (ARZ).[6]

Kromě značek sdružených v ARZ funguje v Česku řada dalších regionálních značek. Celkem lze v současnosti v Česku najít minimálně 39 regionálních značek, z nichž více než 2/3 jsou sdruženy v Asociaci regionálních značek.

• Portál o regionálním značení produktů
• Regionální značka Tradice Bílých Karpat