Rebutia steinmannii eucaliptana

V rozsahu druhu Rebutia steinmannii představuje varieta eucaliptana populaci z okraje rozšíření celého příbuzenského okruhu. Podle lokality nálezu u Eucaliptos v blízkosti hranice bolivijských departamentů Oruro a La Paz dostala varieta také své jméno.

Rebutia steinmannii var. eucaliptana
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
RodRebutia
SekceDigitorebutia
DruhRebutia steinmannii
Trinomické jméno
Rebutia steinmannii var. eucaliptana
(Backeb.) Šída, 1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření   R. steinmannii v. eucaliptana

Rebutia steinmannii (Solms-Laub.) Br. et R. var. eucaliptana (Backeb.) Šída

Šída, Otakar; Rod Rebutia, p. 27, 1997

Sekce Digitorebutia, řada Steinmannii

Synonyma:

  • Lobivia eucaliptana Backeb. in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 242, 414, 1936
  • Mediolobivia eucaliptana (Backeb.) Krainz, Sukkulentenk., 1: 19, 1947
  • Mediolobivia costata (Werd.) Krainz var. eucaliptana (Backeb.) Don., Cactus (Paris), 40:39, 1954
  • Digitorebutia eucaliptana (Backeb.) Buin., Succulenta, 36: 53, 1957
  • Digitorebutia costata (Werd.) Buin. var. eucaliptana (Backeb.) Don, Nat. Cact. Succ. J., 12: 11, 1957
  • Rebutia costata Werd. f. eucaliptana (Backeb.) Buin. et Don., Sukkulentek., 7/8: 102, 1963
  • Rebutia eucaliptana (Backeb.) Ritt., Kakteen in Südam., 2: 602, 1980

Popis

Stonky odnožující, vytvářející až malé skupiny, těla podlouhlá, až 20 mm v průměru, v kultuře později zřetelně delší, temeno překryté trny ze sousedních areol, pokožka světle zelená. Žeber 7 – 10, do poloviny rozložená do kuželovitých, poněkud tmavěji zbarvených hrbolků; areoly oválné, 2 – 4 mm navzájem vzdálené, s malým množství, nahnědlé plsti. Trnů 9 - 12, 5 – 12 mm dlouhé, štětinovité, jemné, zprohýbané až ohnuté, často navzájem propletené, nažloutlé.

Květy hluboko postranní, zářivě světle červené, asi 30 mm dlouhé; květní lůžko s větším množství bílé vlny a několika bílými jemnými vlasovými štětinami, nahnědle červené s tmavěji hnědými šupinami; okvětní plátky lžičkovité, zaokrouhlené, někdy na konci s malou špičkou nebo poněkud roztřepené, rumělkově až šarlatově červeně zbarvené; nitky červené až nažloutle červené, prašníky světle žluté; čnělka silná, načervenale žlutá, blizna s 5 - 6 sevřenými rameny pod úrovní nejvyšších prašníků, nažloutlá, čnělka volná po celé délce trubky. Plod kulovitý, 5 - 6 mm široký, pokrytý stejně jako květní lůžko. Semena kulovitě zvonkovitá, asi 1 mm velká, hnědočerná, s velkým nahnědlým hilem a málo strukturovanou testou.

Variety a formy

R. stenmannii var. eucaliptana je charakteristická rostlina známá z našich sbírek již značně dlouho. Původní staré klony jsou značně jednotné jak ve vzhledu těla a otrnění, tak i květů. Drobné rozdíly jsou hlavně důsledkem kultury - nižší úrovni osvětlení a výživnějšímu substrátu spolu s hojnější zálivkou odpovídá větší růst, rostliny jsou ještě více sloupkovité a otrnění redukované a slabší. Kromě rostlin, které se vzácně ve sbírkách udržují a které snad pocházejí ještě z původního Backebergova sběru, se v novější době objevila řada dalších sběrů, které jsou spojovány se jménem R. steinmannii var. eucaliptana (popř. f. eucaliptana nebo R. eucaliptana), a které pocházejí rovněž oblasti původního Backebergova nálezu. Jedná se o sběry FR 340, KK 971, WR 208 , WR 454, nověji pak ještě RH 148 a RH 156. U těchto sběrů lze někdy již pozorovat určité drobnější rozdíly, např. ve vybarvení některých částí květů. K tomu u sběrů W. Rausche přistupuje skutečnost, že pokládá var. steinmannii a var. eucaliptana za synonymní, takže je zde identifikace poněkud nejistá.

Výskyt a rozšíření

R. steinmannii var. eucaliptana pochází ze severního okraje rozšíření rodu, jako typové naleziště bylo označeno Eucaliptos (Bolívie, departament Oruro, mezi Oruro a La Paz u Eucaliptos, na haldách kamení, asi 3800 m), v bezprostřední blízkosti hranice s departamentem La Paz. Z velmi blízkých lokalit pocházejí i všechny další sběry, které byly k var. eucaliptana přiřazeny, FR 340 Oruro, Eucaliptos, KK 971 Oruro, Eucaliptos, 4100 m, WR 208 Oruro, Eucaliptos, RH 148 (La Paz, Panduro) lokality sběrů WR 454 (Oruro, Llallagua) a RH 156 (Oruro, Challapata) jsou od typového místa nálezu již poněkud vzdálenější. F. Ritter uvádí, že var. eucaliptana nalezl jak na originálním místě nálezu (Eucaliptus), tak i na nalezištích dále severně v provincii Aroma, departament La Paz, ale zmiňuje se o výskytu tohoto taxonu i na východním svahu pásma Kordiller.

Poznámky

R. steinmannii var. eucaliptana je velmi zajímavým zástupcem rodu Rebutia hned z několika pohledů. Ve vztahu k areálu rozšíření rodu se jedná o taxon vyskytující se na samém okraji, z dosud známých zástupců rodu jsou jeho nálezy posunuty nejvíce k severozápadu, na západní stranu hlavního pásma Kordiller.

Poněkud problematická je však klasifikace a zařazení tohoto taxonu do systému, zejména ve vztahu k ne zcela jasné identifikaci starého druhu, který byl původně popsán již roku 1907 jako Echinocactus steinmannii. Jako místo jeho původu bylo uvedeno „Kordillery mezi Oruro a Cochabamba, asi 4000 m“, což není od místa původu var. eucaliptana sice tak zcela vzdáleno, ale na druhé straně této lokalizaci odpovídá stejně i několik dalších taxonů, které se ani v popisu příliš neliší. Tomu odpovídají i rozdílné postoje řady autorů, W. Rausch pokládá R. eucaliptana za synonymum R. steinmannii, obdobného názoru je i S. Mosti, také v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt et al., The New Cactus Lexicon, 2006) je připojena k R. steinmannii. F. Ritter naopak ztotožňuje R. steinmannii s R. brachyantha z oblasti východně od Oruro a R. eucaliptana chápe jako samostatný druh, podle mého názoru jsou R. steinmannii a R. eucaliptana velmi blízce příbuzné, ale nikoliv totožné, drobné rozdíly a oddělená místa původu opravňují rozlišení na úrovni variety.

Pěstování

R. steinmannii var. eucaliptana je pěstitelsky zajímavá a nenáročná rostlina. Svými nároky se nijak neliší od příbuzných taxonů, množí se snadno ze semen i odnožemi. Semena klíčí dobře a semenáčky běžně dorůstají do květuschopnosti i na vlastních kořenech během dvou nebo tří roků. Ve větším stáří vytvářejí menší trsy protáhlých, později ještě více se prodlužujících stonků a pravidelně nasazují a otevírají i několik květů současně, květy jsou samosprašné a semena se obvykle tvoří i na jediné osamocené rostlině.

Literatura

  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1514, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 271, 1966
  • Backeberg, Curt; Knuth FredericMarcus; Kaktus-ABC, p. 242, 414, 1936
  • Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon, (ISBN 0-9538134-4-4), p. 247, 2006
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 124, 1997
  • Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 602, 1980
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 90, 1997

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.