Raketoplán (Star Trek)
Raketoplán (anglicky Shuttlecraft, Shuttle nebo Shuttlepod), občas překládán také jako transportér, je fiktivní vesmírné plavidlo na hvězdných lodích hvězdné flotily, které slouží k přepravě osob nebo nákladu na kratší vzdálenosti. Své využití nacházejí při potřebě přesunu členů výsadku na povrch planet, kde není možné použití teleportačního transportéru.
Výskyt
Poprvé se pomocné plavidlo objevuje již v původním seriálu Star Trek, kde je Enterprise NCC-1701 vybavena několika plavidly, kterým jako hangár slouží zadní část sekundárního trupu lodi mezi warpovými gondolami.
Enterprise D (Star Trek: Nová generace) disponovala min. 7 raketoplány. Ty byly využívány také pro několikadenní cesty mimo trasu Enterprise. V seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine posádka stanice využívala především samostatnou loď USS Defiant NX-74205, ovšem zrovna tak měli k dispozici raketoplány a Runabouty, což jsou malá transportní plavidla disponující, na rozdíl od raketoplánů vybavených pouze impulsními motory, warpovým pohonem.
Konstrukce
Raketoplány jsou vybaveny pouze impulzním pohonem, základními štíty a phasery. Raketoplány jsou zpravidla vybaveny dvojicí transportérů.
Deltaplán
Zatímco vývoj nových raketoplánů měli na starost inženýři Federace, v událostech seriálu Star Trek: Voyager byla posádka nucena vyvinout a sestavit tzv. Deltaplán, tedy raketoplán uzpůsobený pro použití v podmínkách Delta kvadrantu.
O vznik deltaplánu se zasadil poručík Tom Paris, pilot který předtím s klasickým raketoplánem z Voyageru překonal absolutní warp 10 (což byla paradoxně chyba tvůrců – do té doby bylo tvůrci dodržováno pravidlo, že tato rychlost je nedosažitelná).