Rachel de Queiroz

Od šestnácti let pracovala jako novinářka. Ve dvaceti, roku 1930, vydala svůj první román O quinze, který popisoval osudy rolnických rodin donucených opustit své domovy v období sucha v roce 1915. V té době také koketovala s komunistickou stranou, ale brzy se s ní rozešla. Již v prvním románu se hodně věnovala otázce postavení žen v brazilské společnosti, kteréžto téma ještě zesílilo v románech Caminho de pedras (1937) a As três Marias (1939). Ve 40. letech vytvořila zvláštní žánr krátkých, periodických, v novinách tištěných poetických próz, který nazvala crônica. Psala tyto krátké útvary až do konce kariéry a vyšly v 60. a 70. letech v několika souborech (O brasileiro perplexo aj.). V 50. letech se začala věnovat i dramatu (Lampião, A Beata Maria do Egito). V roce 1957 získala Cenu Machado de Assise, nejprestižnější brazilské literární ocenění.[1] V roce 1966 byla brazilskou delegátkou v OSN. Roku 1977 byla jako první žena zvolena do Brazilské literární akademie. Její poslední román, Memorial de Maria Moura (1992) se stal předlohou oblíbeného televizního seriálu z roku 1994.[2]