Rši

Rši (v sanskrtu ऋषि, transliterace ṛṣi, množné číslo ršiové) je označení pro postavy hinduistické mytologie. Jde o poustevníky, kteří díky askezi a rozjímání získali nadlidskou moudrost a magickou moc a přiblížili se ve své síle bohům, někdy dokonce ršiové dosáhli božství (tato skupina ršiů se označuje jako dévarši). Získaná moudrost však nemusela být nutně spojena s morálními kvalitami - někteří ršiové prosluli svou hněvivostí (např. Bhúti). Slovo rši má několik etymologických výkladů. Sanskrtští gramatikové odvozují slovo od kořene ṛṣ-, který může znamenat buď "plynout" (neboť z nich plyne svatost a magická síla), má však i jiné významy. Britský sanskrtista Monier Monier-Williams navrhl dnes nejrozšířenější etymologii, podle níž se slovo ṛṣi odvozuje od kořene dṛś- (vidět, zřít), protože ršiové byli obdařeni nadpřirozenou moudrostí a darem jasnozřivosti. To odpovídá označení moudrých osob v jiných indoevropských pohanských náboženských systémech. Překládá se obvykle „mudrc, světec, poustevník“, někteří čeští sanskrtisté (např. Dušan Zbavitel) užívají podle Monier-Williamsovy etymologie také neologismus „zřec“. Ve védách slovo znamená básníka - hymnografa, obdařeného božskou inspirací. Ršiů bylo podle indické tradice velmi mnoho, asi 48 000, z nichž nejvýznamnější je sedmero ršiů, saptarši: Atri, Bharadvádža, Džamadagni, Gautama, Kašjapa, Vasištha a Višvámitra. Sídlo těchto sedmi zbožštělých ršiů je podle indického podání Souhvězdí Velké medvědice, které se také v sanskrtu nazývá saptarši.