Pupečníková krev

Pupečníková krev se využívá k transplantacím mezi anonymním dárcem a příjemcem (alogenní transplantace), mezi sourozenci nebo k transplantaci člověku, kterému byla při porodu odebrána (autologní transplantace).

Prozatím je nejširší využití v sourozeneckých transplantacích a mezi anonymním dárcem a příjemcem. Je to proto, že určité diagnózy vyžadují vyvolání imunitní reakce, která potlačí původní, nemocnou imunitu. Taktéž je důvodem skutečnost, že některá onemocnění mají genetický základ a transplantace vlastní pupečníkové krve není vhodná. Typickým příkladem je geneticky daný typ leukémie. Proto se u všech nemocných s leukémií provádí molekulárně genetické vyšetření, které může určit, zda se jedná o leukémii na genetickém základě, či zda je spíše vyvolaná faktory prostředí.

Využití vlastní pupečníkové krve k autologní transplantaci (tedy krev je podána člověku, kterému byla odebrána) se provádí u jiných diagnóz, které vyžadují obnovu krvetvorby vlastními kmenovými buňkami. Jedná se například o maligní aplastické anémie (Fanconiho anémie).

Jako důležité se ukazuje také využití vlastní pupečníkové krve k obnově krvetvorby poškozené chemoterapií. Při léčbě onkologických onemocnění jako vedlejší účinek dochází k útlumu krvetvorby, což může způsobit až smrtelné komplikace. Lékaři proto potřebují vlastní kmenové buňky, které transplantují. Mohou tak podat silnější dávky chemoterapie a zvýšit úspěšnost vyléčení původního onkologického onemocnění. K těmto účelům se také používá vlastní kostní dřeň nebo kmenové buňky získané při vyplavení farmakologickou stimulací do periferní krve. Pupečníková krev má však oproti vlastní kostní dřeni a kmenovým buňkám z periferní krve tu výhodu, že je odebraná na začátku života, kdy jsou kmenové buňky ještě nezatížené životním stylem nebo aktuálně probíhajícím onemocněním.

Podle Save the Cord Foundation, neziskové organizace, která nevlastní ani neprovozuje žádnou banku pupečníkové krve a zaměřuje se výhradně na vzdělávání v oblasti pupečníkové krve, se kmenové buňky z pupečníkové krve používají k léčbě více než 80 život ohrožujících nemocí, včetně mnoha typů rakoviny krve, leukémie, lymfomu nebo srpkovité anémie. Velký příslib vidí také v uplatnění v regenerativní medicíně pro autismus, cukrovku, mozkovou mrtvici, poranění míchy, poranění mozku a další, kde probíhá řada experimentů a klinických studií.

Nižší využití vlastní pupečníkové krve v léčbě, oproti využití dárcovskému, je způsobeno také statistickým faktem, že se jedná o poměrně velmi mladou oblast medicíny. Největší výskyt onemocnění vyžadujících transplantaci vlastních kmenových buněk se svou četností objevuje ve věku, do kterého ještě nedospěli lidé, kteří mají vlastní pupečníkovou krev uloženou. Je tedy předpoklad, že využití vlastní pupečníkové krve bude narůstat, a to proto, že bude přibývat osob, které mají vlastní pupečníkovou krev uloženou, tyto osoby budou dospívat do věku častějšího výskytu onemocnění vhodných k tomuto typu léčby a bude se rozšiřovat vzhledem k výzkumu i spektrum diagnóz léčených autologní transplantací kmenových buněk z pupečníkové krve.

Existují dva druhy odběru pupečníkové krve. První se provádí odběrem z cévy pupeční šňůry. Ta se po porodu dítěte přeruší a pomocí odběrové soupravy se čerpá pupečníková krev.

Druhý způsob se provádí kombinovanou metodou, kdy se nejprve po přerušení pupečníku provede odběr z cév pupeční šňůry a následně, po porodu placenty, se za sterilních podmínek čerpá pupečníková krev i z povrchových cév placenty.

K provádění obou metod musí být porodnický personál speciálně vyškolen. Pro matku i dítě je odběr zcela bezbolestný, bezpečný a bezrizikový. Porodník však může rozhodnout, že odběr pupečníkové krve neprovede, a to především při komplikacích porodu, kdy může být ohroženo zdraví dítěte nebo matky a porodnický personál se musí věnovat především jim.

Pupečníková krev je tkáň a uchovává se v souladu se zákonem o tkáních a buňkách, nad jehož realizací dohlíží Státní ústav pro kontrolu léčiv. Pupečníkovou krev mohou rodiče uchovávat v rámci rodiny pro soukromé účely, nebo ji darovat do veřejné dárcovské banky.

Obě varianty mohou provádět jen pracoviště, které získala veškerá povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv, stala se zdravotnickým a tkáňovým zařízením.

V České republice se systematickému uchování pupečníkové krve a tkáně pupečníku pro soukromé účely věnují dvě rodinné banky: Cord Blood Center a Rodinná banka perinatálních a mesenchymálních buněk. Podobnou službu ale mohou poskytovat samostatně i některé porodnice, které jsou součástí nemocnic s registrací zdravotnického a tkáňového zařízení.