Prsní implantáty

Prsní implantát je implantát, který se během plastické operace aplikuje do prsu.

Neslouží však pouze jako zkrašlovací doplněk, ženy může k jejich aplikaci vést i jiný účel. Většinou jsou vyráběny z medicínského silikonu, který je v lékařství využíván už od 40. let minulého století.

Na počátku 60. let pak dva američtí chirurgové jako první přišli se silikonovými implantáty a už v roce 1962 proběhla první operace k úpravě prsou pod jejich vedením.

V průběhu doby samozřejmě přicházely nové technologie a odbornější přístup, ale metoda, dalo by se říct, se nijak výrazně nezměnila. Operace probíhá pod celkovou anestezií a to tak, že jemným řezem pod prsem (nebo v okolí dvorce) chirurg vytvoří dutinu, jejíž tvar a velikost odpovídá implantátu. Po vložení výplně pod prsní sval se rány ihned zašijí a pak už následuje jen proces hojení, kdy je pacient 2-3 dny hospitalizován (někdy je hned puštěn domů) a plnou zátěž snese nejdříve po 5-6 týdnech. Po probuzení z narkózy pacient ještě výsledek neuvidí kvůli elastickým obvazům, které prsa zabezpečí a zajistí maximální trvanlivost. Několik týdnů poté je potřeba nosit speciální elastické prádlo, aby se prsa stahovala dolů a kůže se tím vytáhla do přirozenějšího tvaru. Nedostatečné stahování vytváří dojem „trčících“ ňader.

Řetězec otázek spustil v roce 1995 bankrot podniku Poly Implant Prothèse zabývajícího se výrobou implantátů už od samotného začátku. Společnost čelila celkem asi 20 000 žalobám, přičemž dalších 410 000 bylo ve fázi návrhu. Produkt firmy údajně zapříčinil nespočet zdravotních komplikací. Na základě těchto tvrzení se začaly provádět rozsáhlé studie zkoumající vliv silikonových ortéz na člověka.

Zhoubné nádory, onemocnění pojivové tkáně, rakovina prsou, mozku či negativní vliv na kojence? Tohle a mnohé jiné mělo údajně stát za operacemi s vadnými implantáty. Ani jedna studie tomu však nenaznačuje. U ženy, jež podstoupila zákrok, neexistuje vyšší riziko k projevení těchto nemocí, než u ostatních žen. Ačkoli po fyzické stránce jsou tedy nezávadné, stále existuje riziko, které je doloženo fakty. Jedná se o psychický dopad. Ženy po plastice prsou vykazují 2-3x větší množství sebevražd. Mnoho žen, které podstoupily proces zvětšení prsou, mělo v minulosti psychické problémy a docházelo k odbornému lékaři. Zvýšen je i podíl úmrtnosti vlivem užívání drog a autonehod. Tyto ženy také prodělaly větší množství potratů, těhotenství v nízkém věku a poruch s příjmem jídla. Z toho vyplývá, že jistá část pacientek nejspíš podstoupila operaci kvůli své nevyrovnanosti a pocitu méněcennosti. Bohužel některým ani výsledek chirurgie nepomohl žít plnohodnotný život. Otázkou zůstává, zda by se tento tragický počet jakkoli změnil nebýt plastické operace. Nemalým rizikem je také nutnost podstoupit celkovou anestezii, která je pro tělo už v podstatě abnormálním zásahem a může skončit i smrtí.