Provincie v Japonsku

Provincie byly původně založeny jako administrativní i geografické regiony. Ale na konci období Muromači byla jejich administrativní funkce postupně nahrazována lény jednotlivých sengoku-daimjó. Za vlády Hidejošiho Tojotomiho byly provincie zcela nahrazeny ve své administrativní funkci lény jednotlivých daimjó. Během období Edo byla léna známá jako han. Provincie nadále zůstaly jako geografické útvary a lidé často označovali určitá místa kombinací názvu provincie a léna.

Během restaurace Meidži byly han legitimizovány jako administrativní jednotky, ale vzápětí nahrazeny prefekturami (městské prefektury se nazývaly fu a venkovské prefektury ken). Provincie jako součást systému adres zrušeny nebyly, ale naopak bylo jejich používání rozšířeno. V roce 1871 bylo prefektur 304, zatímco počet provincií byl 68 (bez Hokkaidó a provincie Rjúkjú). Hranice mezi mnoha prefekturami byly nejen komplikované, ale ani nerespektovaly hranice mezi provinciemi. Prefektury byly postupně spojovány, až se jejich počet snížil na 37 v roce 1881 a následně se jich několik rozdělilo na celkem 45 v roce 1885. Přidáním prefektur Hokkaidó a Okinawa bylo dosaženo současného počtu 47 prefektur.

Do dnešního dne nebyl vydán žádný zákon, který by provincie zrušil. Jsou ale považovány za zcela zastaralé, i když jsou jejich názvy stále široce používány pro označování přírodních jevů, v názvech společností a komerčních značek. Po roce 2000 navrhl guvernér prefektury Nagano přejmenování prefektury na „Šinšú“ (název odvozený od provincie Šinano).

Provincie se dělí na několik skupin: na kinai (provincie v okolí hlavního města Kjóto) a na sedm nebo osm dó (cesty nebo správní okruhy). Dó v této souvislosti by se nemělo zaměňovat za moderní dopravní cesty jako jsou Tókaidó z Tokia do Kjóta nebo Kóbe. Rovněž Hokkaidó by se v tomto kontextu nemělo zaměňovat za prefekturu Hokkaidó, i když se geograficky překrývají.

Názvy provincií jsou dnes považovány už jen za historickou zajímavost. Jsou také používány jako součást rodinných příjmení (od období Edo) a v názvech mnoha výrobků jako jsou např. sanuki udon, ijokan a awa odori.

Názvy některých provincií jsou používány pro označení určitých částí současných prefektur společně s jejich kulturními a geografickými charakteristikami. V mnoha případech jsou tyto názvy kombinovány se světovými stranami, např. Hoku-Seccu (北摂) znamená Severní (北) Seccu (摂津).