Protosinajské písmo

Protosinajské nápisy jsou známé především z řezaných kreseb a votivních textů ze sinajské hory Serabit el-Khadim a tamního chrámu egyptské bohyně Hathor. Hora obsahovala tyrkysové doly navštěvované expedicemi přes 800 let. Mnoho dělníků a úředníků bylo z nilské delty a zahrnovali i četné Asijce, hovořící kanánským jazykem, ze kterého se vyvinula féničtina a hebrejština, kterým bylo dovoleno usídlit se na východě delty.

Většina z přibližně třiceti nápisů byla nalezena mezi spoustami hieratickými a hieroglyfickými nápisy, vyškrábané na kamenech poblíž dolů nebo přímo v nich a podél cest k chrámu. Čtyři nápisy byly nalezeny v chrámu na dvou lidských soškách a na spodní straně malé kamenné sfingy. Jsou provedené hrubě, patrně dělníci, kteří je dělali, nebyli písma znalí. V roce 1916 Alan Gardiner s využitím hláskových zvukových hodnot podle abecední hypotézy přeložil soubor znaků jako לבעלת l bʿlt (s významem: pro paní): baʿlat (Paní) jako titul Hathor a femininum titulu Baʿal, (tj. Pán) příslušnému semitskému bohu. Egyptolog Orly Goldwasser věří, že písmo bylo patrně vyvinuto během vlády faraona Amenemheta III. z 12. dynastie.

Písmo má grafické podobnosti s hieratickým písmem, méně propracovanou verzí hieroglyfického písma. V padesátých a šedesátých letech se všeobecně poukazovalo na odvozenost kanánské abecedy z hieratiky s odkazem na výklad protosinajského písma Williamem Albrightem jako klíče. Obecně se přijalo, že jazyk nápisů byl semitský a písmo mělo hieratický původ. Za podmínky správnosti překladu slova baʿlat (Paní) je věrohodná identifikace jazyka jako semitského. Ale protože pokrok v dešifrování je nepatrný, zpochybňuje to další vývody a teorie hieratického předchůdce tak zůstává jen dohadem.

Pouhých pár nápisů bylo nalezeno v Kanaánu samém, datováno od 17. století př. n. l. Všechny jsou velice kraťoučké, většinou sestávají z několika málo písmen a jsou snad psané kanánskými kočovníky nebo vojáky z Egypta. Pojem protokanánské nápisy bývá někdy používán i pro rané fénické nebo hebrejské nápisy.

Zákresy 16 a 12 znaků dvou nápisů z Vádí al-Hól

Nápisy z Vádí al-Hól (arabsky وادي الهول Wādī al-Hawl, Rokle utrpení (Ravine of Terror) ) byly vyryté na kamenných stranách starověké opuštěné vojenské a obchodní silnice spojující města Théby a Abydos v srdci vzdělaného Egypta. Byly ve vádí mezi tucty nápisů hieratických a hieroglyfických. Nápisy jsou graficky velice podobné serabitským nápisům, ale vykazují větší vliv hieroglyfů, jako znak pro muže, který nebyl zřejmě čtený abecedně jako:

První znak H₁ je znak oslavy [Gardiner A28], zatímco druhý h₂ je dítě nebo tanec. Tyto tři znaky jsou snad spíše grafické varianty, než různé souhlásky.

Někteří badatelé (Darnell a další) si myslí, že רב rb na začátku prvního nápisu asi je rebbe (náčelník; viz rabín); a že אל ’l na konci druhého nápisu by mělo být El, ve významu „bůh“.

Brian Colless publikoval překlad textu, ve kterém některé znaky považuje za logogramy, tedy značí celá slova, nejen souhlásku [Antiguo Oriente 8 (2010) 91]

[V] “Skvělý (R[’š]) banket (mšt) oslavy (H[illul]) Anata (`nt).

’El (’l) dodá (ygš) [H] mnoho (rb) vína (wn) a pokrmů (mn) na oslavu (H[illul]).

Obětujeme (ngt_) jí (h) dobytče (’) a (p) nejlepší (R[’sh]) mládě (mX).”

Tato interpretace odpovídá vzorům některých obklopujících egyptských nápisů o oslavě bohyně Hathor včetně opíjení se.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Proto-Sinaitic script na anglické Wikipedii.