Protitanková puška Boys
Protitanková puška Boys byla britskou protitankovou puškou používanou v průběhu 2. světové války. Původně se zbraň měla jmenovat Stanchion, ale těsně před formálním zavedením zbraně do výzbroje zemřel hlavní konstruktér zbraně Henry C. Boys a tak byla puška pojmenována po něm.
protitanková puška Boys | |
---|---|
Boys anti-tank rifle Mk I | |
Typ | opakovací puška |
Místo původu | Velká Británie |
Historie služby | |
Ve službě | Velká Británie Commonwealth |
Války | druhá světová válka, zimní válka |
Historie výroby | |
Konstruktér | Henry C. Boys |
Výrobce | Birmingham Small Arms Factory (BSA), John Inglis and Company |
Výroba | 1937–1943[1] |
Vyrobeno kusů | 114 000[1] |
Varianty | Mk I, Mk I*, Mk II |
Základní údaje | |
Hmotnost | 16 kg prázdná |
Délka | 1.575 m |
Délka hlavně | 910 mm |
Typ náboje | .55 Boys (13.9×99mmB) |
Ráže | 13.99 mm |
Princip střelby | opakovací |
Úsťová rychlost | Mk I: 747 m/s, Mk II: 884 m/s |
Účinný dostřel | 23.2 mm pod úhlem 90° na vzdálenost (91 m), 18.8 mm pod úhlem 90° na vzdálenost (460 m) |
Zásobování municí | odnímatelný zásobník 5 ran |
Hledí | dioptrické |
Historie
Projekt na vytvoření protitankové pušky odstartoval roku 1934. Na začátku vývoje puška používala modifikovaný náboj .50 BMG, který byl záhy shledán jako málo výkonný a tak byla ráže zvětšena na 13.9 mm a na nábojnici byl přidán nákružek. Zbraň byla zavedena do výzbroje roku 1937. V červnu 1939 byl zaveden do výzbroje nový typ náboje s vyšší průbojností Mk II. Tento náboj byl plněn silnějším prachem a měl lehčí a kratší projektil, který dosahoval vyšší úsťové rychlosti. Prvního boje se puška Boys zúčastnila v zimní válce v rukou Finů. Osvědčila se poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným tankům Sovětského svazu jako byl T-26. Při bojích v Norsku a ve Francii si vedla zbraň poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným německým tankům Panzer I, II i III. Při bojích v severní Africe již spojenci čelili modernějším německým tankům s lepším pancéřováním, které již nebylo možné touto zbraní vyřadit. PT puška Boys tak mohla být používána jen vůči slabě pancéřovaným vozidlům, italským tankům a polním opevněním. Až do konce války mohla být s úspěchem používána na pacifickém bojišti proti japonským tankům, které byly stále slabě pancéřované. V roce 1942 byl vyvinut náboj s wolframovým jádrem, který vznikl na základě prozkoumání německého náboje 7.92×94, ale nebyl přijat do výzbroje, protože puška Boys již byla považována za zastaralou. Výroba byla ukončena v roce 1943, ve prospěch nově vyráběného PIATu.
Konstrukce
Boys byl zkonstruován jako opakovací puška s otočným odsuvným závěrem. Puška má schránkový jednořadý zásobník nasazovaný shora. Kvůli umístění zásobníku jsou mířidla umístěna excentricky na levé straně. Pouzdro závěru společně s hlavní konalo po výstřelu zákluz uvnitř rámu spojeného s ramenní opěrkou. Rám byl vybaven pružinovým dorazem (buffer), který tlumil zpětný ráz. Ramenní opěrka je opatřena polstrovanou botkou pro zmírnění zpětného rázu. Na levé straně rámu s botkou byla umístěna lícnice.
Verze
Mk I*
Vylepšená verze Mk I* se začala vyrábět od dubna 1942 v kanadské zbrojovce John Inglis and Company do prosince roku 1943 a celkem zde bylo vyrobeno 45 234 kusů. Monopod ve tvaru obráceného obráceného T byl nahrazen lehčí rozkládací dvojnožkou, která rovněž zajišťovala větší stabilitu. Kruhová úsťová brzda byla nahrazena novější pravděpodobně odvozenou od Solothurn S18-1000, která měla umístěny otvory za sebou. Novější úsťová brzda byla jednoduší na údržbu, efektivněji tlumila zpětný ráz a při výstřelu nevířila prach a kamínky před hlavní. Původní verze Mk I měla dioptrické hledí, které bylo možné nastavit na 300 nebo 500 yardů u verze Mk I* bylo fixní nastavení hledí na 300 yardů.[2]
Mk II
Verze Mk II nikdy nepřekročila stádium prototypu a také o ní není známo mnoho informací. Jednalo se o výsadkářskou verzi, která měla být kratší a lehčí. Odlehčení zbraně bylo dosaženo použitím lehkých slitin, které údajně způsobovaly deformace zbraně. Zkrácení hlavně na 762 mm zhoršilo průbojnost zbraně a odstranění úsťové brzdy silně zvýšilo zpětný ráz.
Uživatelé
Finsko
Finové obdrželi 100 zbraní, které použili během zimní války z nichž 30 bylo používáno švédskými dobrovolníky. Dalších 100 obdrželi od Britů v meziválečném čase a dalších 200 odkoupili od německé armády, která je získala během tažení ve Francii.[3]
USA
Americká armáda obdržela 771 Boys Mk. I* vyrobených v Kanadě, bojové využití našly u námořní pěchoty v Pacifiku. Menší počet zbraní byl po válce přestavěn na ráži .50, vybaven puškohledy a použit v korejské válce jako odstřelovací puška.[4]
Sovětský svaz
Sovětský svaz obdržel 3 200 pušek na základě Lend and Lease Act.[4]
Čína
Čína obdržela 6 129 pušek Mk.1*[4]
Reference
- http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/gb/Boys-anti-tank-rifle.php
- ZALOGA, Steven J. The Anti-Tank Rifle. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2018. 80 s. ISBN 1472817222. S. 19.
- FINNISH ARMY 1918 - 1945: AT-RIFLES PART 2. www.jaegerplatoon.net [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné online.
- Tank Encyclopedia [online]. 2018-07-24 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Protitanková puška Boys na Wikimedia Commons