Propiska

Slovo propiska pravděpodobně souvisí s faktem, že při psaní přes kopírovací papír se na propisku dá tlačit, a ta tak zanechává čitelnou kopii – propisuje – na rozdíl od plnicího pera, které bylo v době nástupu propisek rozšířeno jako hlavní psací potřeba zanechávající trvalý (nevygumovatelný) záznam. K tvorbě více kopií kopírákem se před nástupem propisek musela používat obyčejná tužka nebo inkoustová (kopírovací či snímací, sliněná) tužka, používalo se i plnicí pero se skleněnou špičkou.

Poprvé byla sestavena novinářem maďarského původu jménem László Bíró, který pracoval jako editor v malé redakci. V práci byl často nucen využívat tužky, které často špinily papír a lámaly se. Rozhodl se tudíž, že vytvoří novou psací potřebu, která by vycházela z použité tuše u tiskařských strojů. Během své práce se spojil se svým bratrem Györgym, který pracoval jako chemik. Společně došli k závěru, že nový druh psací potřeby by měl vycházet z kuličkového ložiska, které umožňuje plynulou rotaci. Kulička se při doteku s papírem začne otáčet, čímž umožňuje odebírání náplně ze zásobníku a přenášení na plochu.

K vynálezu Bira inspirovala dětská hra kuličky, poté co si všiml, že kulička za sebou po projetí kaluží nechala stopu.[1]

První prototyp měl Biró hotový již v roce 1931, britský patent na svůj nový vynález obdržel až 15. června 1938.[2] Další patent získal 10. června 1943 v argentinském exilu, kam musel z Maďarska uprchnout kvůli svému židovskému původu.[1]

Biró nebyl jediný s podobným nápadem. V červnu 1935 si v Československu nechal patentovat pero s kuličkou ve hrotu pražský inženýr Václav Klimeš.[1]

Princip kuličkového pera objevil koncem 19. století Američan John Loud, který ho používal pro značení kůže.[1]