Prokůpkův mlýn

Vodní mlýn je zmíněn roku 1618, kdy „dolejší ouvalský mlejn“ vlastnil Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic. Roku 1620 byl vypálen císařským vojskem, „všechny truhly popálený jen samotná kola stojí, v něm se mlíti nemůže dokud k zpravení nepřijde“. V roce 1622 přešel na Karla I. knížete z Liechtensteinu.[1]

Roku 1654 mlel pouze jedním kolem a uvnitř se nacházela světnička s kamny a jedním oknem. je zmíněn i rybník „dolejší ouvalský“ s násadou 25 kop kaprů (1 500 ks). V tom roce byl knížeti Karlovi Eusebiu z Lichtenštejna zabaven ve prospěch císařské milosti za spekulace jeho otce Karla I.[1]

Roku 1663 v něm mlel nejstarší známý mlynář Matěj Zajíček. Od konce 18. století začala vrchnost mlýn pronajímat poddaným.[1]

3. června 1883 začal k páté hodině odpoledne déšť, který rozvodnil potok. Okolo osmé hodiny zpustošila voda všechny tři úvalské mlýny a zničila všechny tři jejich splavy; u každého byla škoda za několik tisíc zlatých. Všechny tři mlýny poškodila povodeň také 16. června 1889.[2]

Roku 1910 mlýn koupil František Prokůpek, mlynář z Tlustovous, a v majetku jeho rodu je stále. Ještě před koncem 1. světové války roku 1917 nechal B. Prokůpek budovy přestavět úvalským architektem Josefem Jedonem a zmodernizoval technické zařízení mlýna - nahradil vodní kolo Francisovými turbínami; na omítce je uvedeno datum přestavby „1917“.[1]

Vnuk Františka Prokůpka Bohuslav provozoval mlýn od konce 2. světové války do jeho znárodnění v roce 1960. V letech 1963–1969 bylo mlýnské zařízení zakonzervováno a sloužilo jako rezerva pro mimořádné události, roku 1969 byl převeden na podnik Drobné zboží, Středočeský kraj. Ten rozhodl o demolici technologických zařízení včetně obou turbín, mlýn byl přestavěn na sklad a po technické stránce zanikl.[1]

Roku 1991 byl v restituci vrácen synu posledního mlynáře Bohuslavu Prokůpkovi, který budovy opravil do původního stavu.[1]

Mlýnice a dům jsou pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Mlýn je zděný, jednopatrový, budovy jsou postaveny kolem dvora. U hráze stojí patrová mlýnice s přízemní obytnou budovou zakončenou kruhovým nárožím. V zadní části areálu pod hrází stojí přízemní hospodářské budovy. Mlýnice i obytná budova mají zdobenou omítku ve stylu pozdní secese.[1]

Technologické zařízení bylo zlikvidováno po roce 1969. Vedle zbytku turbínové kašny leží 5 mlecích kamenů. K mlýnu vedla voda rybníka přes stavidlo. V roce 1930 měl mlýn dvě Francisovy turbíny, spád 2 a 6 metrů a výkon 19,8 a 6,9 HP.[1]