Program Bion

Družice Bion (typové označení: 12KS) byly konstrukčně odvozeny od průzkumných fotografických družic Zenit 2M. Sestávaly z kulové kabiny o průměru 2,43 m a hmotnosti 3100 kg; služebního úseku tvaru dvou spojených kuželů délky 2,25 m a největšího průměru 2,43 obsahujícím systémy orientace, motory a palivové nádrže; třetí částí družice byl pomocný kontejner válcového tvaru o průměru 1,9 m a výšce 0,9 m umístěný na opačné straně kabiny než služební úsek.[1] Pomocný kontejner obsahoval chemické baterie a doplňkové experimenty.[1] Uvnitř kabiny byl instalován systém životního zabezpečení schopný na 30 dní zajistit přežití krys, želv, hmyzu, hub a rybích jiker. Počínaje Bionem-6 byla družice upravena přidáním kójí pro dva makaky rhesus.[2][3]

Předchůdcem programu Bion byl let družice Kosmos 110 se dvěma psy na palubě. Součástí programu Bion byly také lety průzkumných družic Zenit s moduly Nauka na palubě.

Družice Bion byly v letech 1973–1996 vynášeny nosnými raketami Sojuz, případně Sojuz-U, z kosmodromu Pleseck. Při letu prvního Bionu probíhal výzkum vlivu beztíže na živé organismy,[4] Programem letu Bionu 2 bylo zkoušení ochrany před kosmickým zářením a vliv dlouhodobého stavu beztíže na krysách, želvách, hmyzu a mikroorganismech. Počínaje Bionem 3 se program stal mezinárodním a poprvé proběhly pokusy s využitím centrifugy. Bion 4 pokračoval ve zkoumání vlivu beztíže a umělé tíže.[4] V Bionu 5 se zjišťoval vliv beztíže na vývoj zárodků savců a ptáků. Počínaje Bionem 6 žily na družicích i dvojice opic druhu makak rhesus.[4]

Po delší přestávce byla roku 2013 vypuštěna modernizovaná družice Bion-M, vynesla ji raketa Sojuz 2-1a z Bajkonuru. Do roku 2020 jsou plánovány ještě čtyři starty družic Bion-M.[5][6] nyní však již bez makaků.

Poznatky o chování a stavu živých organismů v kosmu byly využity při určování postupů, jak snížit negativní vlivy stavu beztíže na kosmonauty a zkrátit dobu adaptace jejich organismu.[3]