Predátorské publikování a predátorské konference

Otevřený přístup, tedy zpřístupnění vědeckého publikování všem pod podmínkou, že za publikování článku platí vydavateli sám autor, se stává stále populárnějším ve vědecké komunitě. Spolu s ním se vedle kvalitních vědeckých časopisů našli i vydavatelé, kteří tohoto principu zneužili. Zajisté se objevili i autoři, kteří se k podvodným vydavatelům přidali. Členové vědecké obce mají povinnost publikovat svoji činnost za určité období a pokud si za svoji publikaci zaplatí, tak vždy najdou vydavatele, který jim vědecký článek okamžitě publikuje i bez řádného recenzního řízení, kontroly a schválení.

V roce 2008 Gunther Eysenbach, vydavatel open access časopisu, upozornil na to, co nazval černou ovcí mezi vydavateli a časopisy s otevřeným přístupem[2] a ve svých blozích upozornil na vydavatele a časopisy, kteří se uchýlili k nadměrnému spamu, aby přilákali autory. V červenci 2008 série rozhovorů Richarda Poyndera upozornila na praktiky nových vydavatelů, kteří byli tzv. lépe schopni využít příležitosti nového prostředí. Další pochybnosti o poctivosti a podvodech v podskupině časopisů s otevřeným přístupem se v roce 2009 nadále objevovaly. Obavy z těchto podvodných praktik nakonec přiměly přední vydavatele založit sdružení Open Access Scholarly Publishers Association.

Označení predátorský vydavatel představil v roce 2010 americký knihovník Jeffrey Beall z University of Colorado, kdy na svém blogu publikoval seznam predátorských vydavatelů a popsal jejich praktiky. V roce 2017 byl blog jeho autorem ukončen.[3]

Prvním krokem, jak ověřit, zda je časopis podvodný či ne, by mělo být ověřování pravdivosti informací v jeho obsahu, ověřování členů redakční rady, zda existují a jaká je jejich publikační činnost. Druhým krokem by měla být kontrola dostupných informací o recenzních řízeních a požadavcích na autora. Dále je možnost získat informace z těchto následujících znaků.

• Nesplňují základní pravidla nastavená Open Access Scholarly Publishers Association.
• Někdy jsou v konfliktu s pravidly od Committee on Publication Ethic (COPE) - nedodržují tedy zavedené standardy vědecké komunikace a etiky.
• Jejich obsah neprochází žádným nebo jen fiktivním recenzním řízením.
• Lživé informace o svých službách vědecké obci.
• Lživé informace o indexaci ve významných databázích.
• Nejasné platební podmínky.
• Agresivní způsob oslovení vědců (nevyžádané emaily – spam).
• Cílí na mladé a nezkušené vědce.
• Publikování bez kontroly.
• Sliby nereálně rychlého publikování.
• Vypisování akademiků jako členů redakčních rad bez jejich svolení a neumožnění akademiků odstoupit z redakčních rad.
• Jmenování falešných akademiků do redakčních rad.
• Napodobování názvu nebo stylu webových stránek zavedenějších časopisů.
• Vytváření zavádějících tvrzení o provozu vydavatelství, jako je falešné umístění.
• Nesprávné používání ISSN.
• Používání falešných, nebo neexistujících citačních metrik.[4][3]

Predátorské konference se objevují ve dvou hlavních formách:

1. Konference, které se vůbec nekonají - Informace o konferenci se objeví na webových stránkách a často v nevyžádaných e-mailech. Zažádají si o zaplacení poplatku, po kterém organizátor přestává komunikovat. Akce nikdy neproběhne.
2. Konference, které se konají ve špatné kvalitě - Jedná se o skutečně probíhající akce imitující legitimní vědecké konference. Kvalita neodpovídá běžným standardům (chybějící přednášející, časté změny v programu, chabá organizace, atp.).[9]

Centrum pro podporu open science Univerzity Karlovy na svém webu zveřejňuje seznam znaků, které mohou značit predátorskou konferenci a na které by si vědci měli dát pozor:

• Mají se konat v turisticky lákavých destinacích (Paříž, Dubai, Řím, Tokyo apod.).
• V názvu mají obecná slova jako global, international apod.
• Pozvánky a komunikace s organizátory obsahují četné gramatické chyby a překlepy.
• Pozvánky jsou rozesílány jako nevyžádané zprávy (spam) či přes soukromé zprávy na sociálních sítích (LinkedIn, Facebook apod.).
• Pozvánky jsou rozesílány z veřejného e-mailového účtu bez afiliace k instituci (Gmail, Hotmail, Seznam, Centrum apod.).
• V pozvánce jste vyzváni, abyste na konferenci přizvali své kolegy (i k aktivní participaci).
• Jste zváni na konferenci, jejíž téma se neshoduje s Vaší oblastí výzkumu a expertízou.
• Konference se věnuje velkému počtu tematických oblastí, které na sebe nijak logicky nenavazují.
• Konference se koná pouze online (tzv. virtuální konference) – POZOR: V reakci na epidemii COVID-19 i legitimní konference přechází do online prostředí.
• Často a opakovaně se mění důležité termíny (zaslání abstraktů, termín konference, registrace).
• Konferenci předchází neobvyklý proces přijímání příspěvku (bez výběrového a recenzního řízení).
• Způsob platby registračního poplatku je jiný než platba kreditní kartou, často se k platbě váže „non-refundable policy“, tedy v případě zrušení nevrací peníze nebo je vrací formou kreditu na další z jejich konferencí.
• Organizátor konference uvádí lživé informace o indexaci či organizaci významným vydavatelem či službou.
• Informace o programu konference jsou nejasné a často se mění.
• V e-mailu pozvánky je uvedeno "you are invited" v předmětu zprávy.
• Organizátor Vám zašle certifikát o účasti po zaplacení registračního poplatku.[9]

Think. Check. Submit. je globální kampaň, jejímž smyslem je výpomoc výzkumníkům identifikovat důvěryhodná periodika a vydavatele, se kterými publikovat. Skrze různorodé nástroje a praktické prostředky míří ke vzdělávání výzkumníků, podpoře integrity a budování důvěry ve věrohodný výzkum a publikování.
Tříkrokový program nabádá výzkumníky ke kritickému přemýšlení o tom, zda se chystají předložit svůj výzkum důvěryhodnému periodiku, prověření periodika podle daných kritérií a až poté u daného vydavatele publikovat.[10]
Stránky iniciativy jsou aktuálně přístupné ve 41 jazykových verzích.[10]

Stránka Vím, kde publikuji slouží jako volný český překlad webových stránek iniciativy Think.Check.Submit. Vznikla za spolupráce Ústřední knihovny VUT v Brně a Iniciativy otevřeného přístupu AKVŠ ČR v rámci propagační akce Open Access Week 2016. Stránka nabízí postup a prověřovací otázky, na které by si měl každý publikující vědec odpovědět před tím, než se rozhodne časopisu důvěřovat. Jedná se o rozhodování za pomocí tří kroků „Přemýšlím-Prověřím-Publikuji“, díky nimž se může každý ujistit, zda si vybral správný časopis pro publikování své práce.
Přemýšlím: pro začátek je důležité přemýšlet o tom, kde by měl být článek vydáván a jak zjistit, zda je časopis věrohodný.
Prověřím: tím se přechází k druhému kroku, který obsahuje více otázek, na které je potřeba, aby si akademik odpověděl. Např.:

• Znám nebo znají moji kolegové vybraný časopis?,
• Lze jednoduše identifikovat a kontaktovat vydavatele?,
• Je jasně určeno, jaký typ recenzního řízení časopis využívá?,
• Je časopis indexován službami nebo databázemi, které běžné používám a znám?,
• Je na webových stránkách jasně uvedeno, kolik stojí publikování v daném časopise?,
• Znám členy redakční rady?
• Je vydavatel členem některé ze známých iniciativ? (Committee on Publication Ethics (COPE), Open Access Scholarly Publishers’ Association (OASPA), Directory of Open Access Journals (DOAJ),...)[11]

Pokud je na většinu otázek kladná odpověď, mělo by se jednat o opravdový vědecký časopis a je bezpečné v něm publikovat. V druhé řadě je také důležité, zda časopis přinese výzkumníkovi to, co od publikování své práce očekává. Bude indexován? Zlepší mu publikace v tomto článku reputaci a prestiž? Je spokojen s tím, že jeho práce a jméno bude spojováno s tímto časopisem?...apod.

Think. Check. Attend. je iniciativa, která se snaží asistovat výzkumníkům při výběru důvěryhodných konferencí pro zúčastnění se a prezentování své vědecké práce. Jejím iniciátorem je organizace Knowledge E.
Jako jeden z nástrojů stránka nabízí tzv. kontrolor konferencí (conference checker) - on-line formulář napomáhající k ověření důvěryhodnosti konference. Ten nejen že radí výzkumníkům v tom, jaké otázky si klást při ověřování důvěryhodnosti konference, ale zároveň jim napomáhá i v jejich vyhodnocení.[12]
Think. Check. Attend. má také svou českou formu v podobě stránky Vím, kde konferuji. Ta neexistuje samostatně, ale pouze jako součást webu Vím, kde publikuji.[13]

Beallův seznam byla pomůcka v oblasti predátorského publikování vytvořená americkým knihovník Jeffreym Beallem a zveřejněna na jeho blogu Scholarly Open Access. V seznamu byly zdokumentovány časopisy a vydavatelé, kteří dle něho měli potenciál být predátorští. Jednalo se o ty v oblasti open access publikování, kteří neprováděli peer review v řádné formě a prakticky tedy publikovaly jakýkoliv článek, za který byl autor ochoten zaplatit poplatek za publikování. Beall začal seznam sepisovat v roce 2008 z osobního zájmu, v roce 2016 se již na něm objevilo téměř tisíc vydavatelů.

Beall svůj blog se seznamem deaktivoval v lednu roku 2017. Údajně k tomu byl donucen z důvodu výhrůžek na jeho osobu. Beallův seznam obklopovala kontroverze, protože se na něm mohli potenciálně objevit i vydavatelé, kteří nejsou predátorští, a být tak poškozeni. Toto doprovázely i žaloby od vydavatelů zmíněných na seznamu nebo oficiální stížnosti na Beallova zaměstnavatele University of Colorado.

Někteří jedinci z vědecké komunity označili zrušení Beallova seznamu za tragédii. Na internetu však stále existuje jeho archivovaná verze, kterou anonymní správce nadále doplňuje o potenciální predátorské vydavatele.[14]

Jedná se o elektronický zdroj, který poskytuje podrobné informace o všech různých typech všech možných periodik z celého světa. Databáze poskytuje např.: název, vydavatel, země vydání, periodicita, datum zahájení publikování, ISSN tištěné verze, ISSN elektronické verze (pokud existuje), jazyk, cena předplatného, status (aktivní, zrušený, chystaný). Podle všech polí lze vyhledávat.[15] Díky této databázi a dostupným informacím je možné najít pravý vědecký časopis, za který by se mohl někdo vydávat a případně ten podvodný odhalit.

• Open Access
• Peer review
• Publikace

• Archivovaný Beall's list
• Vím, kde publikuji!
• Think. Check. Submit.
• Think. Check. Attend.
• Rozhovory Richarda Poyndera
• Open Access Scholarly Publishers Association
• Committee on Publication Ethics (COPE)