Pravda a láska

• Podobné heslo ještě před Havlem pronesl Mahátma Gándhí: „When I despair, I remember that all through history the way of truth and love have always won.“ (Když ztrácím naději, vzpomenu si, že vždy v dějinách zvítězila cesta pravdy a lásky.)[3] Havel byl ke Gándhímu také po své smrti přirovnáván, např. americkým prezidentem Barackem Obamou,[4] a již roku 1993 mu byla udělena i Cena Indiry Gándhíové.

Heslo pražského sjezdu československých katolíků v červnu 1935

Imperativ pravdy a lásky sahá v českém kontextu hlouběji do historie. Již v 17. století se v Labyrintu světa a ráji srdce, kde se Jan Amos Komenský zabýval láskou v kontextu obecného lidského snažení, objevila pravda, kterou Komenský spojil s Bohem. O konexionalismu pravdy a lásky se pak zmínila česká literatura i v 19. století, společně se společností, která znovu reagovala na Komenského dílo. Na přelomu 19. a 20. století se ono sousloví objevilo nejen v českém evangelickém tak katolickém prostředí, ale i v prostředí politiky. Hlavním heslem až 500 tisíc účastníků prvního celostátního sjezdu katolíků československých v červnu 1935 v Praze bylo motto „Vítězství pravdy a lásky“, které věřící užívali jako oslavu a provolání víry a náboženského smíru v první republice. To je i názvem stejnojmenného dokumentárního filmu. Politicky blízko evangelické církvi se spojení také vyskytlo např. v hesle jednoho z prvorepublikových praporů Československé strany národně socialistické s mottem „Pravdou a láskou vítězíme“.

Z balkónu Melantrichu pronesl Václav Havel během prosincové demonstrace sametové revoluce, při výročí Dne lidských práv, větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“[6][7][8]

Spojení Pravda a Láska se též od roku 1993 stalo součástí skautského slibu českých skautů, kteří slibují „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době“.

Jedinci ztotožňující se s obsahem Havlova výroku a zastávající z hlediska hodnot a idejí obdobné názory jako Václav Havel, jsou někdy označováni jako pravdoláskaři. Atributy jim připisované jsou vesměs Havlovy ideály jako politická obhajoba lidských práv, či intervenční zahraniční politika zabezpečující úsilí o svobodu a demokracii. Jejich oponenty jsou například Václav Klaus[9] a jeho příznivci, např. Petr Hájek.[10] Termínu pravdoláskaři dodávají jejich protivníci pejorativní nádech i kvůli jeho naivitě.[11][12][7] Nicméně ti, kteří jsou takto označováni, ho chápou v pozitivním duchu.[13]

V červenci 2015 Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR vyslovil své zdání, že dlouhé a hůře použitelné označení „pravdoláskař“ je částečně nahrazováno výrazem „sluníčkář“, ale konstatoval, že to zatím není podložené žádnou studií.[12]

• Nenásilí
• Mahátma Gándhí
• Václav Havel
• Pravda vítězí

• Slovníkové heslo pravdoláskař ve Wikislovníku
• Doležal, Bohumil. Selhali jednotlivci nebo systém?. Události: politický zápisník Bohumila Doležala
• Sedláček, Tomáš. Pravdoláskaři a profesionální cynici. Hospodářské noviny
• Šídlo, Jindřich. Pravdolásko, rozzlob se: antisemita Bátora povýšil. iHNed.Cz
• Štěpánek, Martin. Patnáct let české pravice. Revue Politika
• Pravda a láska. Politický kýč. Zrada vzdělanců. – článek Bohumila Doležala v časopise Přítomnost