Praskavec

Praskavec[1] (Psophocarpus), česky též psofokarpus, je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to ovíjivé nebo poléhavé byliny, vyskytující se v počtu 10 druhů v tropické Africe a Asii. Praskavec ledencový (Psophocarpus tetragonolobus) je v tropech celého světa pěstován jako luštěnina, zelenina a pro jedlé hlízy.

Praskavec
Praskavec ledencový
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusPhaseoleae
Rodpraskavec (Psophocarpus)
Neck. ex DC., 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plody psofokarpu

Popis

Praskavce jsou poléhavé nebo ovíjivé byliny. Pouze výjimečně rostou vzpřímeně. Postranní kořeny dužnatějí v kořenové hlízy. Listy jsou složené ze 3 lístků. Květy jsou buď samostatné nebo uspořádané v úžlabních hroznech. Koruna je růžovofialová až fialová, delší než kalich. Tyčinek je 10. Semeník je krátce stopkatý a obsahuje 3 až 21 vajíček. Plodem je podlouhlý, na 4 hranách křídlatý lusk s přehrádkami mezi semeny.[2]

Rozšíření

Rod praskavec zahrnuje asi 10 druhů.[2] Je rozšířen v tropické jižní Asii a v Africe.[3]

Zástupci
  • praskavec ledencový (Psophocarpus tetragonolobus)

Význam

Ze všech druhů praskavce má největší význam praskavec ledencový (Psophocarpus tetragonolobus), ve větším množství pěstovaný zejména v jihovýchodní Asii a na Papui Nové Guineji.[4] Jedlá semena jsou velmi výživná, mají vysoký obsah bílkovin (33 %) a tuků (16 %). Hlízy jsou výživnější než brambory, jako zelenina jsou však využitelné i ostatní části rostliny. Obdobné využití má i méně rozšířený Psophocarpus palustris.[3]

Odkazy

Reference
  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  2. Flora of China: Psophocarpus [online]. Dostupné online.
  3. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  4. VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.