Pozice Země ve vesmíru

Lidské znalosti pozice Země ve vesmíru se zlepšily díky 400 rokům pozorování pomocí teleskopů, a v posledním století se značně zvětšily. Zpočátku se věřilo, že je Země středem vesmíru, který se skládal pouze z planet viditelných pouhým okem (tj. všechny kromě Neptunu a Uranu) Po přijetí heliocentrismu v 17. století se díky pozorování Williamem Herschelem a jiných dokázalo, že naše Slunce leží ve velkém disku, galaxii, ve kterém jsou hvězdy ne nepodobné našemu Slunci. Do 20. století se dokázalo pomocí pozorování spirálních galaxií, že naše galaxie je jen jedna z miliard jiných v rozpínajícím se vesmíru, kde jsou galaxie seskupeny do kup galaxií a ty posléze do nadkup. Kolem 21. století se celková struktura viditelného vesmíru stávala čistší, když se nadkupy formovaly do velkých síťovitých vláken, mezi kterými vzniká prázdný prostor. Nadkupy, vlákna a prázdný prostor jsou nejspíše největší souvislé struktury, které ve vesmíru existují. Ve velkém měřítku (přes 1 000 megaparseků) se vesmír stává homogenní v tom smyslu, že všechny jeho části mají průměrně stejnou hustotu, složení a strukturu. V tomto měřítku se stává otázka ohledně pozice Země bezvýznamnou, a je tady podle několika teorií možnost existence mnohovesmíru.

Diagram naší pozice ve Vesmíru.