Rdest alpský

Jedná se vodní rostlinu s oddenkem, listy i lodyhy jsou často nachově zbarvené a při sušení dále červenají až rezavějí[2],[3], turiony se nevytváří[4]. Patří mezi tzv. širokolisté rdesty, je zde nápadná hetorofylie, jinak vypadají listy ponořené a jinak listy plovoucí na hladině. Lodyha je do 200 cm dlouhá, víceméně oblá. Ponořené listy jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, čepele jsou kopinaté až podlouhle eliptické, asi 4,5–18 cm dlouhé a asi 1–2,5 cm široké. Báze čepele je klínovitá, zaokrouhlená až poloobjímavá. Plovoucí listy jsou řapíkaté, eliptické až obkopinaté, asi 4–7 cm dlouhé a 1–2,5 cm široké, na bázi často přecházejí v klínovitě se zužující řapík[4],[3]. Palisty jsou vyvinuty, tvoří okrově bílý až rezavě hnědý jazýček. Květy jsou v květenstvích, v klasech na 5–18 cm dlouhých stopkách. Okvětí není rozlišeno na kalich a korunu, skládá se ze 4 okvětních lístků, většinou nenápadných, zelenavých až hnědavých, někteří autoři je však považují za přívěsky tyčinek. Tyčinky jsou 4, srostlé s okvětím. Gyneceum je apokarpní, složené z 4 plodolistů. Semeník je svrchní. Plodem je nažka, na vrcholu s krátkým zobánkem[2].

Rdest alpský patří k severněji rozšířeným rdestům, roste v severnější Evropě a Asii (zvláště Sibiř), v Grónsku a Severní Americe, v jižní části USA ale už chybí[4],[5].

V ČR je to v současnosti vzácný a silně ohrožený druh (kategorie C2), vyskytuje se od nížin do hor. Nejčastěji roste v rašelinných tůňkách, rybnících, horských řekách, mrtvých říčních ramenech a v potocích. V minulosti byl hojnější, ale ustoupil díky intenzivnímu chovu ryb a znečištění vod[3].

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rdest alpský na Wikimedia Commons