Potápěčský zvon
Potápěčský zvon je zdola otevřená nádoba naplněná vzduchem, která umožňuje pobyt a práci pod vodou.
Potápěčský zvon
Historie
Ve své nejjednodušší podobě se jedná o nejstarší známé zařízení pro delší práci pod vodou. Je popisován už Aristotelem ve 4. století př. n. l..
V roce 1535 Guglielmo de Lorena vyrobil a použil zařízení podobné moderním zvonům. Potápěčský zvon byl také využit pro vyzvednutí děl švédské bitevní lodě Vasa krátce po jejím potopení v roce 1628.
V roce 1690 navrhl Edmund Halley zvon moderní konstrukce vybavený i okny pro výzkum mořského dna. Vzduch měl být do něj dopravován v zatížených sudech.
Moderní použití
Na principu potápěčského zvonu jsou budována i pokusná podmořská obydlí. Při zakládání vodních staveb se používá speciální typ zvonu, nazývaný keson.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.