Popelivka

Rostliny vyžadují vlhké a na živiny bohaté humózní půdy, některé druhy snesou polostín, jiné potřebují ke kvetení plné slunce. Všechny však žádají stanoviště která jsou dostatečně a trvale zásobena vodou, vyhovují jim místa s vysokou hladinu spodní vody. Při dlouhodobém nedostatku vláhy vyrůstají jen krátké neplodné lodyhy, při krátkodobém rostliny svěšují listy.[1]

Dlouhověké vytrvalé byliny s lodyhou vyrůstající do výše až dvou metrů. Z krátkého oddenku roste trs přízemních listů které mají dlouhé řapíky, jejich čepele jsou nedělené, celokrajné nebo zubaté. Střídavě rostoucí lodyžní listy jsou tvarem podobné přízemním a směrem vzhůru se zmenšují a zkracují se jim řapíky.

Na koncích lodyh rostou na krátkých stopkách květní úbory které bývají uspořádané do chocholíků, hroznů nebo lat. Početnější květy (až 100) nacházející se ve středu úborů jsou oboupohlavné a mají trubkovitou pětilaločnou korunou, méně četné (0 až 15) jazykovité květy rostoucí po obvodu jsou pouze samičí. Květy jsou barvy žluté, oranžové nebo cihlově červené, později hnědnou. Válcovitý až zvonkovitý zákrov je tvořený jednou neb dvěma řadami kopinatých či podlouhlých nazelenalých, načervenalých nebo suše blanitých listenů; mívá ještě drobný vnější zákroveček.

Slámové až nahnědlé nažky se žebry jsou elipsoidní, válcovité nebo vřetenovité, obvykle mají zaoblené konce a jsou lysé. Jejich dvou nebo třířadý trvalý chmýr je nahnědlý nebo načervenalý. Ploidie rodu je x = 30. Rostliny se samovolně množí semeny (nažkami) nebo některé druhy odnožují, v zahradnické praxi dělením starších rostlin.[1][3][4]

Popelivky se občas prosazují v zahradní a krajinářské tvorbě, kde po dlouhou dobu vynikají svými velkými listy a květy. Vysazují se jako solitéry nebo ve skupinách s nižšími trvalkami okolo vodních ploch.[1]

• 
  Ligularia stenocephala
• 
  Ligularia alatipes
• 
  Ligularia przewalskii
• 
  Ligularia japonica

• Obrázky, zvuky či videa k tématu popelivka na Wikimedia Commons
• Botanický ústav AV ČR–rozšíření popelivky v přírodě ČR