Polyfázový spánek

Americké ozbrojené síly studovaly opatření proti únavě. Letecké složky uvádějí:

Každý nap by měl být dlouhý natolik, aby poskytl aspoň 45 minut uceleného spánku, i když delší napy (2 hodiny) jsou lepší. Obecně, čím kratší napy jsou, tím by měly být častější (cílem zůstává dosáhnout v součtu 8 hodin spánku denně).[7]

I ti podobně ve výsledné příručce uvádějí:

Během extrémních situací, kdy nelze dosáhnout nepřerušovaného spánku, výzkum ukazuje, že 10 až 20minutové napy v pravidelných intervalech během dne mohou pomoci ulevit spánkové deprivaci a tak udržovat ... výkon po několik dní. Avšak výzkumníci varují, že úroveň výkonu dosaženého za využití krátkých napů za účelem dočasně nahradit normální spánek je vždy nižší, než při plném odpočinutí.[8]

NASA ve spolupráci s National Space Biomedical Research Institute financoval výzkum napování. Navzdory doporučení NASA, že spánek astronautů by měl být při pobytu ve vesmíru 8 hodin denně, je obvykle pro astronauty problematické naspat 8 hodin v kuse, agentura tedy potřebovala vědět více o optimální délce, načasování a délce napů. Profesor David Dinges z University of Pennsylvania School of Medicine vedl výzkum v laboratorních podmínkách, kdy spánkové rozvrhy kombinovaly různá množství "ukotvujícího spánku", od 4 do 8 hodin, s napy v celkové délce až 2,5 hodiny nebo bez nich. Bylo zjištěno, že delší napy jsou lepší, jelikož přinášejí lepší kognitivní funkce. Na bdělost a čilost měly minimální vliv, zatímco na pracovní paměť velký. Napy realizované během biologického dne zkoumaných osob působily dobře, avšak napy během jejich nočního času byly následovány mnohem větší spánkovou setrvačností, která trvala až hodinu.[9]

Italské letecké síly (Aeronautica Militare Italiana) také provedly experimenty pro své piloty. Polyfázový spánek byl studován v režimu zahrnujícím noční směny a rozdělení povinností během dne. Zkoumané osoby musely být 4 hodiny aktivní a poté dostaly 2hodinový odpočinek (s možností spát), toto bylo opakováno 4krát během 24 hodin. Navzdory povolenému spánku, zkoumané osoby se na první možnost odpočinku během dne adaptovaly na režim bez spánku. AMI uvedla zjištění, že "celkový spánek byl ve srovnání s běžným 7–8hodinovým monofázovým nočním spánkem značně omezen" a to při "zachování dobré úrovně bdělosti, udávané virtuální absencí EEG mikrospánků." EEG mikrospánky jsou měřitelné a obvykle nepostřehnutelné vpády spánku do mozku, zatímco se zkoumaná osoba jeví být vzhůru. Lidé, kteří v noci špatně spí, mohou být během dne těžce bombardováni mikrospánky, které omezují jejich soustředění a pozornost.[10]

Před příchodem elektrického osvětlení do Evropy se spící lidé během noci probouzeli z jejich "prvního" spánku na hodinu či více. Poté se vrátili ke svému "druhému" spánku.[11]

Jedna studie naznačuje, že během dnů s krátkým denním světlem (cca 10 hodin, např. v zimě), se lidé adaptují na bifázový spánek.[12] Jiná studie uvádí, že se toto stává kdykoliv je lidem odebráno umělé světlo.[11]

• 
  Monofázový spánek[16]
• 
  Bifázový spánek[16]
• 
  Polyfázový spánek – Everyman[16]
• 
  Polyfázový spánek – Dymaxion[16]
• 
  Polyfázový spánek – Uberman[16]