Politická práva ve Švýcarsku

Osoby oprávněné se zúčastnit voleb mají také právo uplatnit svůj hlas v lidových hlasováních. Tyto osoby jsou všichni občané žijící doma nebo v zahraničí od osmnácti let, kteří nejsou zneschopněni duševní nemocí nebo duševní slabostí.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

Všichni dospělí švýcarští občané, od věku 18 let, mají jak „aktivní“ tak „pasivní“ volební právo do Národní rady (Poslanecké sněmovny parlamentu, pozn. překl.): jinak řečeno, mohou jak volit tak i kandidovat do voleb. Jenom zaměstnanci federální správy se musí rozhodnout mezi svou profesí a svou funkcí, pokud zvoleni.
Volby do Rady států (zastoupení kantonů v parlamentu, pozn. překl.) nejsou upravovány ustanoveními na federální úrovni, ale jsou řízeny ustanoveními jednotlivých kantonů.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

Povinné je referendum o všech doplňcích a úpravách ústavy, dále o členství v některých mezinárodních organizacích. V těchto případech musí být provedeno hlasování a pro přijetí je nutná dvojitá většina: zaprvé, většina lidu, kterou je většina platných hlasů odevzdaných v celé zemi (konfederaci, pozn. překl.), a zadruhé většina států, tedy kantonů v nichž voliči přijali návrh.
Změny ve stávajících nebo zavedení nových zákonů, jako i obdobná rozhodnutí parlamentu, dále určité smlouvy v oblasti mezinárodního práva jsou podřízeny fakultativnímu referendu. V tomto případě je pro přijetí nutná většina hlasů.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

Občané mohou vyvolat rozhodnutí o změnách, které si přejí uplatnit v ústavě. Pro provedení takové iniciativy jsou potřebné podpisy 100,000 voličů, sesbírané do 18 měsíců.
Lidová iniciativa může být formulována jako všeobecný návrh, nebo – jak se častěji děje – jako přesná formulace textu, jehož znění nemůže pak být změněno ani parlamentem, ani vládou.
Správa někdy odpovídá na takovou iniciativu s proti-návrhem (který je zpravidla umírněnější) v naději, že lid a státy jej budou při hlasování preferovat.
Od roku 1987 je možné hlasovat „dvojitým ano“, kterým voliči mohou přijmout jak iniciativu tak proti-návrh. Rozhodující otázkou (uvedenou na hlasovacím lístku, pozn. překl.) mohou voliči určit, který text bude uveden v platnost, pokud oba přijme jak lidová většina tak většina států (kantonů, pozn. překl.).
Lidové iniciativy nepocházejí ani od parlamentu, ani od vlády, ale od občanů samých; ti jsou totiž považování za určující sílu přímé demokracie.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

Lid je oprávněn vyslovit se (t.j. rozhodnutí změnit nebo zavrhnout, pozn. překl.) k rozhodnutí Parlamentu, které bylo učiněno.
Federální právo, všeobecně závazná rozhodnutí federace a státní smlouvy uzavřené na neurčitou dobu jsou podřízeny fakultativnímu referendu: v tomto případě je lidové hlasování provedeno jestliže jej vyžaduje 50,000 občanů. jejich podpisy musí být shromážděny během 100 dnů od publikace rozhodnutí. Referendum odpovídá právu veta a způsobuje pozdržení a kontrolu politického procesu blokací úprav přijatých parlamentem nebo vládou, nebo odložení počátku jejich platnosti – proto je referendum také často označováno jako „brzda“ použitá lidem.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

Všechny osoby schopné úsudku – tedy ne jenom voliči – jsou oprávněni podat žádosti, návrhy a stížnosti veřejné správě.
Orgány správy jsou povinny věnovat řádnou pozornost těmto peticím; odpověď na ně sice není povinná, ale v praxi je každá petice projednána a zodpovězena. Petice se může vztahovat na jakoukoliv činnost veřejné správy.

—Přehled politických práv ve Federaci[2]

• Y. Hangartner, 1798-2000 und ?: Der lange Weg zum allgemeinen Stimmrecht, in Festschrift für C. Soliva zum 65. Geburtstag, hg. von C. Schott, E. Petrig Schuler, 1994, 127-145
• Peter Herold: Zur Geschichte des Finanzreferendums im Bunde, in Schweizersiche Zentralblätter für Staats- und Gemeindeverwaltung 82, 1981, 64-85
• Anderas Auer: Les droits politiques dans les cantons suisses, Genève 1978, ISBN 2825700509, ISBN 978-2825700501
• Erich Gruner et al.: Die Wahlen in den schweizerischen Nationalrat 1848-1919 / Les elections au Conseil national suisse, 1848-1919, (Helvetia politica. Series A ; Vol. 6), A. Francke, Bern / Berne 1978, 3 Bde. / 3 tomes, ISBN 3-7720-1442-9 (Bd./tome 1A), ISBN 3-7720-1443-7 (Bd./tome 1B), ISBN 3-7720-1444-5 (Bd./tome 2), ISBN 3-7720-1445-3 (Bd./tome 3)
• Anton Schwingruber: Das Stimmrecht in der Schweiz, 1978
• Hans Conrad Peyer: Verfassungsgeschichte der alten Schweiz, Schulthess u. a., Zürich 1978, ISBN 3-7255-1880-7
• Heinrich Ryffel: Die schweizerischen Landsgemeinden nach geltendem Rechte, 1903

• Přímá demokracie
• Občanská práva

• Politika na oficiálních stránkách Švýcarska (dostupné v osmi řečech)
• Politische Rechte Švýcarské zákony a nařízení, aktuální stav Politických práv, části Spolkového práva:
• Andreas Kley: Politická práva v Historickém lexikonu Švýcarska (online v třech jazycích (de, fr, it))

Renomované instituty zabývající se vlivem politických práv a participace občanů na efektivitu ekonomiky, politiky a spokojenost společnosti – specializovaná a multidisciplinární studia, dokumentace, komparatistika:

• c2d.ch C2D Aarau / Uni Zürich (dříve Uni Genève) – politické a právní podmínky, dokumentace online
• zdaarau.ch ZDA Zentrum für Demokratie Aarau (Centre for Democracy Studies) / Uni Zürich, Fachhochschule Nordwestschweiz
• iew.unizh.ch/grp/frey IEW Uni Zürich – ekonomie, sociologie, politika (from behavioral economics to political economics, happiness, economy, institutions)
• unifr.ch/finwiss Uni Fribourg – politika, finance
• siaw.unisg.ch/kirch SIAW Uni St.Gallen / HSG – ekonomie, ekonometrie, politika
• federalism.ch IF Uni Fribourg – právní stát, ústavní právo, federace, decentralizace, práva a integrace menšin