Pokuta

Pokuta je správní trest, forma peněžité sankce v přestupkovém právu.

Správní trest

V českém přestupkovém právu jde o správní trest v podobně finančního postihu, který může být uložen orgánem veřejné moci pachateli po spáchání přestupku. Obecně je výše pokuty maximálně 1 000 Kč, nestanoví-li ji ale zvláštní zákon vyšší. Příkazem na místě lze nicméně uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč. U nepodnikajícího mladistvého se pak výše pokuty vždy snižuje na polovinu a nejvýše může jít o 5 000 Kč, resp. u příkazu na místě 2 500 Kč.[1]

Výši pokuty lze i přes zákonem stanovenou dolní hranici sazby také mimořádně snížit, jestliže jde jen o pokus přestupku, byl-li přestupek spáchán z důvodu odvrácení útoku či jiného nebezpečí a přesto nebyly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, byla-li by vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná anebo vzhledem k okolnostem dané věci by pro nápravu stačila i snížená sazba.[2]

Obdobné právní instituty

V trestním právu je podobným institutem peněžitý trest.[3]

Smluvní pokuta není veřejnoprávní sankcí, ale soukromoprávní sankcí pro případ porušení smluvní povinnosti neboli institutem utvrzení dluhu (pokutou pro porušení povinnost stanovené právním předpisem je penále).[4] Pokuty za jízdu bez platné jízdenky nebo jiná porušení přepravního řádu a přepravních podmínek ve veřejné dopravě jsou v české legislativě nazývané přirážka, jejich konkrétní výši stanoví smluvní přepravní podmínky nebo tarif, přičemž horní hranici výše sankční částky omezuje zákon o silniční dopravě[5] i zákon o dráhách.[6]

Veřejnoprávní sankcí je také pořádková pokuta, která je ale spíše procesním opatřením.[7]

Reference
  1. § 35 písm. b), § 46, § 57 a § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
  2. § 44 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
  3. § 52 odst. 1 písm. e) a § 67 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
  4. § 2048–2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  5. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
  6. § 37 odst. 6 zák. 266/1994 Sb., o dráhách.
  7. § 58–63 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, § 51–54 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.