Podbranský mlýn

Mlýn byl nejníže položeným mlýnem při vodním kanálu zvaném Mlýnský náhon nad jeho ústím do Otavy pod městskou branou zvanou Branka. Město jej ještě pod názvem „Na vlnách“ koupilo v roce 1373.[1]

Začátkem 19. století v něm byla olejna, kde se lisoval olej ze lněných semen, a od roku 1881 se zde vyráběla vata z bavlny.[1]

V roce 1903 zahájilo město jednání s firmou František Křižík z Prahy o zavedení elektrického osvětlení. Dohodlo se s mlynářem Kordou na instalaci dynama poháněného vodním kolem. Elektrárna poté ve mlýně zahájila činnost v roce 1905. Vzdušným vedením byly na elektrárnu připojeny čtyři obloukové lampy, které osvětlovaly veřejná prostranství, a také řada obytných domů. Křižíkova firma dodala soukromým odběratelům kolem 1000 žárovek a 3 motory. V případě zamrznutí řeky v zimě poháněl dynamo parní stroj.[1]

Mlýn byl v provozu do roku 1919. Počátkem 90. let 20. století bylo ještě zařízení mlýnice částečně dochováno.[1]

Jednopatrový mlýn je krytý sedlovou střechou. Nad vstupem na ose má kamennou desku se šternberským znakem, latinským nápisem a datem 1711.[2]

Kombinovaná elektrárna využívala sílu vody, páry a nafty. Vodní síla byla zužitkována jednou Francisovou turbínou (výkon 33 ks), která poháněla dynamo o výkonu 23 kW z roku 1903 od Františka Křižíka.[2] Parní část byla zařízena lokomobilou systému Wolf (výkon 85 ks), která poháněla Křižíkovo dynamo o výkonu 59 kW z roku 1913.[2] Posledním zdrojem energie byl Dieselův motor (výkon 170 ks), který poháněl Křižíkovo dynamo o výkonu 120 kW z roku 1924.[2] Akumulátor měl 136 článků, naplánováno bylo nahrazení 33 ks turbíny za 50 ks.[2]