Počítačové adaptivní testování

Začátky adaptivních testů můžeme pozorovat od roku 1905, kdy Alfred Binet a Theodor Simon vytvořili první „inteligenční test“ (Binet IQ test). Zde výběr položek však prováděl sám zkoušející, na základě odhadovaného mentálního věku. Vznikly i soubory položek pro každý rok od 3 do 11 let, které můžeme považovat za položkovou banku.

Od počátku 20 století probíhal vývoj přijímacích testů na amerických univerzitách právě prostřednictvím adaptivních testů. K tomuto účelu byla také založena College Board a ta začala s vývojem testů studijních předpokladů (Scholastic Aptitude Test = SAT).

První mechanický stroj na skórování testů vytvořili v roce 1934 profesor Benjamin Wood a inženýři z IBM.

V 50. let 20. století začaly vznikat jednoduché počítačové programy pro adaptivní testování. Jako první vznikaly programy lineární. Programy, kdy byly počítače schopné vytvořit sadu otázek různých úloh banky se začaly objevovat až od 70. let. Jednalo se však o předem dané větve a smyčky otázek, přizpůsobivost testů byla tedy omezená.

Počítačová varianta Binet-Simonova testu vznikla v roce 1973. letech, kterou vytvořil navrhl Weis.

V posledních dvaceti letech se staly počítačové adaptivní testy široce používané.

Například:

Graduate Management Admission Test (GMAT) = počítačová adaptivní verze testu

Graduate Record Eamination (GRE) = test studijních předpokladů pro doktorské studium

National Council Licensure Examination (NCLEX) = test pro získání licence zdravotní sestry

Adaptivní testy se liší podle toho, zdali jsou otázky vybírány jednotlivě nebo baleny po více otázkách do většího bloku, nebo dokonce do malých testíků.

Podle toho rozlišuje Drasgow, Lucechet a Bennett tři modely počítačového adaptivního testování

1. CAT na úrovni úloh Tento model se přizpůsobuje obtížnost testu každému testovanému na míru, a to úlohu po úloze. Výběr úloh vychází z výkonu testovaného v úloze předchozí.
2. CAT založený na testech a počítačové mastery testy Tento model je založen na tzv. testlech (testl = sada úloh či minitest) a zahrnuje adaptivní administraci předem sestavených sad úloh testovaným. A proto je pouze částečně adaptivní. Jednotkou testu není tedy jedna úloha, ale testlet. Banka úloh je tedy uspořádána do testletů ve kterých jsou úlohy právě jednou a neopakují se.
3. Strukturované počítačové adaptivní vícestupňové testy Jsou adaptivní testy, opět používající testlety. Testlety jsou baleny do panelů. Každá panel má čtyři a více testletů. Testlety jsou explicitně určeny pro konkrétní fázi a specifickou cestu uvnitř panelu.

Za hlavní výhodu CAT je považována jeho efektivita. Tedy nutnost administrace menšího počtu položek k dosažení stanovené míry přesnosti. Důležitou výhodou je i zpřesnění hodnocení respondentů s extrémními úrovněmi rysu (schopnosti). Respondent je v průběhu celého testu dostatečně motivován. Jelikož mu jsou většinou předkládány položky odpovídající úrovni jeho rysu, takže je test tak akorát těžký. Příliš mnoho velmi jednoduchých položek může respondenta nudit, unavovat a zvyšuje tak nebezpečí chyb z nepozornosti. Naopak příliš mnoho obtížných položek zase zvyšuje frustraci, snižuje motivaci respondenta a přináší nebezpečí hádání. Počítačové adaptivní testy mají ve svých položkových bankách velký počet položek. Je tudíž možné test opakovat bez nežádoucího efektu učení. Respondent totiž prakticky podstupuje při opakování úplně jiný test. Každý respondent podstupuje trochu odlišný test, s jiným pořadím položek a tím se zároveň zamezuje opisování. Test může být snadno revidován. Počítačové adaptivní testy lze snadno upravovat. Položky v položkové bance mohou být přidávány, odebírány nebo nahrazovány bez ohrožení integrity testu. Parametry položek mohou být stále zpřesňovány a aktualizovány.

Uvádí se také, že doba testování pomocí CAT je kratší ve srovnání s konvenčními testy.

Mnoho testovaných také uvádí, je pro ně test příjemnější. Také se v tomto typu testu snižuje možnost opisování tudíž je bezpečnější pro testujícího.

Díky novým softwarům může v testu být zahrnuto i multimédium (zvuk, obraz, jejich propojení)

Počítačové adaptivní testování má i své nevýhody. Největší nevýhodou vysoké prvotní náklady na pořízení softwarového a hardwarového vybavení, dále také vysoké nároky na teoretickou připravenost provozovatele testu. Respondenti často negativně hodnotí nemožnost přeskakování položek, jejich zpětné kontroly a oprav v testu, ale také to, že není možné během testu zjistit, v jaké fázi se právě nachází a jak velká část testu ještě zbývá.

CAT testy mohou u respondenta vyvolat pocit nespravedlnosti, protože může vnímat svůj set položek jako obtížnější nebo příliš krátký. Respondent může mít dojem, že výsledek v testu neodpovídá jeho procentuální úspěšnosti, protože stejné procento správných odpovědí v testu může vést k odlišným odhadům.

Další nevýhodou počítačových adaptivních testů je také nemožnost hodnocení otevřených odpovědí.

Nejvíce náročné je, že CAT vyžaduje banku kalibrovaných úloh

Jedna z možností je převést klasický test do počítačové adaptivní podoby, nebo vytvořit zcela nový. V obou případech je potřeba kalibrovat položky a vytvořit dostatečně velkou položkovou banku.

Dnes lze jednoduchý test vytvořit i prostřednictvím Google formulářů.