Plynový vařič

Plynový vařič se využívá na přípravu a vaření pokrmů. Jako zdroj energie používá zemní plyn, propan, butan, či jejich směs zvanou LPG nebo jiný hořlavý plyn.

Modrý plamen plynového vařiče

Před příchodem plynu byly užívány sporáky a kamna na tuhá paliva, jako je uhlí nebo dřevo. V roce 1802 vyvinul Zachäus Andreas Winzler vařič, známý jako „Thermolampe“.[1] První funkční plynové sporáky byly vyvinuty ve dvacátých letech 19. století, první továrna na jejich výrobu vznikla v Anglii v roce 1836. Výhoda této technologie vaření spočívala v možnosti regulovat výkon a hlavně vařič mohl být v době nepoužívání vypnut. Obchodní úspěch plynové vařiče zaznamenaly až v 80. letech 19. století, kdy začal být plyn ve Velké Británii dodáván do domácností velkých měst prostřednictvím potrubí.

Ve velké míře byl ve sporácích užíván i svítiplyn (ten je však jedovatý a proto se od něj upustilo), v současné době se používá převážně stlačený zemní plyn, v jisté míře však i plynové bomby (nádoby) se zkapalněným propan-butanem. Existují i přenosné vařiče, hojně používané při kempování.

Při nesprávné manipulaci může dojít k explozi.

Plynový sporák je kombinací plynového vařiče s troubou. Jeho provoz je levnější než provoz kombinovaného (plyn/elektřina) či pouze elektrického sporáku, ale kvalita pečení v plynové troubě je nižší (např. nedrží stálou teplotu).[2]