Plemena slepic

Nosná plemena slepic byla vyšlechtěna pro kvalitní a velkou snášku vajec. Jedná se o plemena s lehkou konstrukcí a většinou i samostatnou a odtažitou povahou. Jsou to ze všech plemen slepic nejlepší letci, proto je při budování výběhu nutné myslet i na to. Kvokání bylo u těchto slepic nežádoucí, proto bylo šlechtěním co nejvíce potlačeno. Nejznámějšími příklady jsou leghornky nebo české zlatě kropenaté.

Masná neboli jateční plemena byla vyšlechtěna k větší hmotnosti a robustnosti. Většinou se jedná o rychlerostoucí a těžká plemena s větší vahou. Lze je držet i v menších prostorách, avšak jejich krmení je složitější a pokud jsou překrmené, jejich maso ztrácí na kvalitě. Klasickým příkladem jsou sasexky.

Plemena s kombinovanou užitkovostí nebyla vyšlechtěna ke konkrétnímu účelu nebo v sobě spojovala schopnosti dobrých nosnic i masných plemen. V současné době se často angažují i na výstavách. Konstrukce a povaha se značně liší. Pokud se bavíme o této skupině, nejčastěji si představíme hempšírky a laflešky.

Bojová plemena slepic byla vyšlechtěna většinou pro kohoutí zápasy. Většinou se jedná o plemena vyšlechtěná v asijských zemích a typickým znakem je dlouhý, svalnatý krk i nohy a téměř rovný postoj. V Česku si tato plemena příliš přízně nezískala, stejně jako kohoutí zápasy, které jsou stále tradicí v některých asijských zemích. Typickým představitelem z Evropy je bojovnice novoanglická.

Okrasná plemena jsou kombinací různých plemen, která mají jednu společnou vlastnost a to krotkou povahu a mimo jiné i líbivý vzhled. Výstavy drůbeže, především slepic, se v Česku ujaly velmi rychle a získávají na popularitě. Časté jsou neobvyklé dědičné znaky, například chocholy nebo vousy, mimo to je ale jejich vzhled různorodý. Jako okrasné plemeno se chovají například hedvábničky.