Planetesimála

Planetesimály jsou malá kamenná nebo ledová tělesa o velikosti jednotek km, o nichž se předpokládá, že dala vznik sluneční soustavě.

Množství planetesimál (vnitřní hnědý prstenec) obíhající kolem mladé hvězdy. Umělecká představa.

Safronovova teorie

Podle této v současnosti nejuznávanější teorie, vyslovené Viktorem Sergejevičem Safronovem (1917–1999), se původní zárodečná sluneční mlhovina po vzniku centrální protohvězdy zploštila do relativně plochého protoplanetárního disku.[1] Z něj kondenzovala prachová zrnka,[2] ze kterých pak (akrecí) – vzájemnými srážkami a následnou koagulací (slepováním) – vznikly planetesimály. Ty již byly dostatečně hmotné na to, aby na sebe působily významnou gravitační silou. Předpokládá se, že srážkami se z nich vytvořila ostatní větší tělesa sluneční soustavy – nejdříve protoplanety a pak i planety.[3]

Planetesimály, které se při tvorbě planet neuplatnily, zůstaly ve sluneční soustavě jako planetky a meteoroidy.

Problémy teorie

Základní principy této teorie jsou obecně přijímány,[2] ale její detaily ještě nejsou dostatečně prozkoumány. Podle matematických simulací např. třením planetesimál o plyn v protoplanetárním disku se výrazně snižuje jejich oběžná rychlost a planetesimály padají na Slunce.

Turbulence v plynu protoplanetárního disku mohou být tak velké, že dokáží vznikající balvany přivést tak blízko k sobě, že vlivem jejich vzájemné přitažlivosti může vzniknout přímo protoplaneta. Planetesimály by se tedy nemusely při vzniku planet uplatnit.

Reference
  1. VOKROUHLICKÝ, David. Formování planet [online]. Český rozhlas Leonardo, 2009-11-28 [cit. 2010-02-13]. Čas 31:50 od začátku stopáže. Dostupné online.
  2. BROŽ, Miroslav. Vývoj Marsu. Nebeský cestopis [online]. Praha: Český rozhlas Leonardo, 2011-08-06 [cit. 2012-2-13]. Čas 24:30 od začátku stopáže. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  3. ZAPLETAL, Martin. Mořské světy [online]. Hvězdárna Vsetín, 2003-06-22 [cit. 2008-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-06.

Související články


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.