Pipi Dlouhá punčocha

Vznik námětu se datuje do roku 1941, kdy Astrid Lindgrenová vyprávěla příběhy své nemocné dceři Karin, která pak také pro dívčí hrdinku vymyslela jméno „Pipi“. Jejím příběhům posléze naslouchali i Karinini bratranci a sestřenice. V březnu 1944 začala Lindgrenová psát rukopis knihy, který pak věnovala své dceři k jejím desátým narozeninám. Rukopis byl pak nabídnut k vydání – první nakladatelství jej však odmítlo a kniha vyšla až v roce 1945 v nakladatelství Rabén & Sjögren, v jehož soutěži o nejlepší dívčí knihu se krátce předtím na druhém místě umístila jiná knížka autorky, Britt-Mari se svěřuje.[1]

Pipi je extravagantní dětská obyvatelka původně opuštěné vily Villekuly; její celé jméno zní Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha. Má zrzavé vlasy a pihy, je neuvěřitelně mrštná a především silná. Vilu obývá spolu se svým koněm a opicí. Její maminka je anděl (zemřela), tatínek je námořním kapitánem a černošským králem. Z cest si přivezla kabelu mincí ve zlatě, a tak netrpí nouzí. S dětmi ze sousedství zažije spoustu dobrodružství i legrace. Svou logikou a silou dokáže zmást i dospělé, kteří se o ni snaží jakožto o opuštěné dítě pečovat.