Pioneer-Venus 1
Pioneer – Venus 1, též uváděna jako Pioneer 12 či Pioneer Venus Orbiter, je bezpilotní sonda z roku 1978 organizace NASA z USA určená k průzkumu planety Venuše. Celý projekt programu Pioneer připravila Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Pasadeně u Los Angeles. Označení dle katalogu COSPAR dostala 1978-051A.[1]
Pioneer-Venus 1 | |
---|---|
Sonda na kresbě NASA | |
COSPAR | 1978-051A |
Katalogové číslo | 10911 |
Start | 20. května 1978 |
Kosmodrom | Eastern Test Range |
Nosná raketa | Atlas Centaur D-1AR [SLV-3D] |
Stav objektu | zánik v atmosféře |
Zánik | Zánik |
Zánik | ano |
Provozovatel | USA, NASA – Ames Research Center |
Výrobce | USA, Hughes Aircraft Co. |
Druh | planetární sonda |
Program | Pioneer-Venus |
Hmotnost | vzletová 580 kg prázdná 517 kg |
Délka | 1,2 m |
Parametry dráhy | |
Apogeum | 66 630 km |
Perigeum | 181,6 km |
Sklon dráhy | 105° |
Doba oběhu | 24 h |
Excentricita dráhy | 0,842 |
Velká poloosa dráhy | 33 405,8 km |
Teleskop | |
Průměr | 2,5 m |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Program
Ze sondy udělat třetí umělou družici planety Venuše (první z USA s mnohaletým zpožděním vůči SSSR) s cílem získat snímky planety a přinést řadu dalších vědeckých poznatků.
Konstrukce sondy
Tato sonda oproti předchozím sondám Pioneer 1-9 byla jiného typu a také od jiného výrobce. Vyrobila ji firma Hughes Aircraft Co. Hmotnost při startu měla 580 kg, v závěru mise prázdná 517 kg. Měla tvar nízkého válce o průměru 2,5 m a výšce 1,2 m. V jeho horní části byla umístěna plošina nesoucí přístroje umožňující vědecké experimenty.
Potřebné změny dráhy a natočení byly prováděny pomocí soustavy trysek, pohonnou látkou byl hydrazin, uskladněný ve dvou nádržkách. Sonda byla vybavena svým motorkem s tahem 18 kN. Plášť sondy byl pokryt řadou slunečních článků, schopných dodávat až 316 W pro chod aparatur.
Průběh letu
Po startu s raketou Atlas – Centaur D-1AR (SLV-3D) 20. května 1978 z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě se dostala na meziplanetární dráhu. Po ní absolvovala polovinu oběhu kolem Slunce. První korekce dráhy byla provedena z řídícího střediska 1. června 1978. O půl roku později 4. prosince se přiblížila k Venuši, načež byla raketovým motorem přibrzděna a tím se dostala na její oběžnou dráhu. O dva dny později 6. prosince 1978 byly provedeny další korekce dráhy a tím se dostala na měnící se orbitu nad povrchem s periodou 24 hodin. Odtud pak byla zahájena měření a snímkování povrchu i oblačnosti planety. V roce 1980 se vyčerpaly zásoby stabilizačního plynu, ovšem v té době se již podařilo i přes řadu drobných závad přístrojů vyslat k Zemi 100 ultrafialových snímků mraků a fotografie 93 % povrchu planety.[1] I poté vysílala řadu údajů o nabitých částicích a její let umožňoval studovat gravitační pole planety. Pomocí spektrometru OUVS sledovala řadu komet.
Závěr mise
V roce 1992 byly poslední zbytky paliva použity k udržení dráhy, 8. října téhož roku však družice v atmosféře planety zanikla. Celá mise byla úspěšná.
Odkazy
Reference
- VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké sondy, s. 267.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pioneer-Venus 1 na Wikimedia Commons
- (česky) http://www.lib.cas.cz/space.40/1978/INDEX1.HTM
- (anglicky) Oficiální stránky NASA o sondě