Pijavka koňská

Pijavka koňská (Haemopis sanguisuga) žije dravě, její potravou jsou drobní bezobratlí živočichové, ale je schopna lovit i drobné obratlovce.[1] Za oběť mohou padnout zejména mladí obojživelníci po přechodu na souš nebo jejich pulci. Pijavka koňská se v ČR poměrně hojně vyskytuje v pomalu tekoucích nebo ve stojatých vodách.[2] Měří 15–150 mm.[3] V umělých vodních rezervoárech, jako jsou protipožární nádrže nebo bývalá koupaliště bývají pijavky koňské snadno pozorovatelné blízko hladiny čekající na kořist. Po podkladu se pohybuje tak, že se píďalkovitě přichycuje střídavě přední a zadní přísavkou. Parazitem této pijavky je prabičíkovec Chilomastix aulostomi.

Pijavka koňská
Pijavka koňská
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenkroužkovci (Annelida)
Třídapijavice (Hirudinea)
ŘádArhynchobdellida
Podřádčelistnatky (Hirudiniformes)
ČeleďHaemopidae
Rodpijavka (Hirudo)
Binomické jméno
Haemopis sanguisuga
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Názvy ve většině jazyků včetně českého názvu spojují tuto pijavku s koňmi. Latinský název Haemopis sanguisuga lze přeložit jako „pijavice krvežíznivá“. Všechny tyto názvy jsou zavádějící. Pijavka koňská není ektoparazit, nýbrž aktivní predátor a nemá nic společného s koňmi. Mezinárodní přídomek je zřejmě odvozen od pijavky Limnatis nilotica vyskytující se ve Středomoří, jež je velikostí i vzhledem pijavce koňské podobná, ale jedná se o parazita skotu, koní atp.

Odkazy

Reference
  1. M. Papáček, V. Matěnová, J. Matěna, T. Soldán, Zoologie, Scientia 2000, str. 64, ISBN 80-7183-203-0
  2. J. Buchar, V. Ducháč, K. Hůrka, J. Lellák, Klíč k určování bezobratlých, Scientia 1995, str. 72, ISBN 80-85827-81-6
  3. Haemopis sanguisuga (na stránkách popgen.unimaas.nl) [online]. [cit. 2009-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-12.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.